Když Trumpa zvolili prezidentem, významná část české politické scény hýkala blahem. Prý zvítězil zdravý rozum, říkali přesvědčeně. Zajímalo by mě, jak moc se teď stydí. Ale myslím že vůbec, protože schopnost sebereflexe = minus ∞.

Tento vtip je vousatej, ale snad vás pobaví. Klement Gottwald se už ukládá ke spánku, když najednou slyší, jak někdo klepe na okno. Jde otevřít, a tam anděl. „Soudruhu Gottwalde, mám pro tebe skvělou nabídku. Naučím tě létat!" „Co je to za nesmysl? Proč bych měl umět létat?“

Socky se dnes rvou do krve o to, kdo vlastně může za to, že je Jan Darmovzal zpátky z venezuelského vězení. Jako by to nebylo jedno. Jestli si za to chce Pacinka připsat bodíky, je mi to fuk. Důležité je, že už je Jan Darmovzal doma u rodičů.

Mediaguru – web, na který chodím několikrát denně, má nový design: www.mediaguru.cz

Zbývá mi posledních pár dílů seriálu M*A*S*H. Chvilku jsem přemýšlel, na co budu koukat při práci potom a pak mi došlo, jak jsem hloupý. Je to přece tak jasné – zase na M*A*S*H o začátku.

Tak tohle je „wrong on so many levels“: – přerostlé dítě kope kolem sebe, že chce Nobelovku – skutečná laureátka mu ji nakonec přenechá v naději, že jí to pomůže – přerostlé dítě ji převezme, zazubí se do objektivu a pak jí ukáže vztyčený prostředníček

Foldyna u Marie Bastlové je pure gold: – neví, jaké má SPD resorty – odborníci na ministerstvech jsou trafiky, přiznaně – hejtuje kampaň SPD – přiznává, že peníze chce poslat do svého regionu – přiznává, že budou ovlivňovat obsah ČT A podobných perliček tam bylo víc. Dejte si to.

Bavíme se se ženou o tom, co čteme. Ona: „Vztahovka o dvou hokejistech, jeden Rus, druhej Kanaďan, oba teplí, ale jeden to musí doma tajit a druhý to o sobě ještě zjišťuje, navíc si k sobě dlouho hledají cestu, v hokeji se to nesmí a...co čteš ty? Já: „Dva lidi jedou vlakem a povídají si.“

Chybí vám knižní posty, že jo? Že jo? Tak aktuální čtecí radost: Nová novela Daniela Glattauera Ve vlaku. Velmi příjemné a docela chytré čtení. Stárnoucí spisovatel se ve vlaku dá do řeči s terapeutkou a musí snášet její docela vytrvalý spád otázek. :-)

Tak pozor, dobře mě poslouchejte. Právě jsme se vrátili z kina a DREAM TEAM je jedna z nejlepších českých komedií vůbec. Nikdy mě nenapadlo, že film na takové úrovni vůbec u nás natočit umíme. Absolutní strop. Tohle chci vidět znovu a pak znovu. Naprostá krása.

TMBK

Vidět ukňouraného Babiše, kterého Pavel z Hradu vypráskal bičem spolu s jeho nominací Turka je fakt čistá radost.

„A tak se Trump po měsících eskalace rozhodl, že Maduro musí odejít. Ano, je to zločinec a diktátor, který dohnal svou zemi na pokraj finančního krachu, zatímco on a jeho rodina si při tom nacpali vlastní kapsy – ale Maduro také není svatý.“ – Jimmy Kimmel.

Samozřejmě jsem vděčný za vajíčka, která si vozíme z Moravy od rodičů mé ženy. Ale tyvole, můžete jim, prosím, příště utřít prdel?

„Jsou bolesti, na které si člověk zvykne. Ale jsou bolesti, o kterých doufáte, že nikdy nepřijdou.“ Tohle je úvodní motto kraťoučké novely (35 tisíc znaků), kterou jsem si přes noc napsal v hlavě a teď ji ladím. Je jasný, že to nikdy nedopíšu, jako třeba svou povídku Komplimentomat.

V Na lovu byla otázka, který živočich je v logu „sociální sítě Bluesky.“ Nevedel jsem. Clovek to používá denně, ale jakou to má ikonu, toho jsem si nikdy pořádně nevšiml.

Pan Pithart, filozof a jeden z nejlepších polistopadových politiků, se dnes dožívá 85 let. Více takových lidí by nám bylo třeba. Tož, pane Pitharte, hodně štěstí, spokojenosti a tak.

Evžen Boček se dřív v Poslední aristokratce pokoušel o humor. Někomu to vtipné přišlo, jinému ne. To je osud humoristické literatury. Ale jeho poslední kniha se už ani o humor nepokouší. Boček jen chrlí urážky těch, které nemá rád.

Neni mi z tyhle zeme proste dobre. A nevidim zadnou stranu, ktera by mela za cil neco zmenit. A leckdy nevim, ceho se jeste chytit. Omlouvam se, asi jste nechtel tohle cist zrovna na Novy rok. Mejte se pekne.

Česko je ta nejméně zajímavá země v Evropě. Kulturně, společensky, politicky. Všude jinde se za posledních 15 let někam posunuli. I na tom blbém Slovensku. Jen u nás nic. Tady jsme usnuli někde v roce 2004.

V naší rodině se každý Silvestr připravoval na večeři pokrm nazvaný motorest. Před pár lety jsem zjistil, že to je mírně upravený katův šleh a tak jsem se ho naučil dělat poctivě. Bez dochucovadel, kečupu a z pořádného masa. Jednou ročně velmi příjemné guilty pleasure.

Toto je poslední kniha, kterou jsem letos začal číst. Železnice Mexika, „dobrodružný milostný humoristický protiválečný román z doby Italské sociální republiky“. Přeložila Sára Rodová, vydalo Nakladatelství Meridione.

Zatímco ona dospěla, veřejnost ji stále vnímala především jako „tu holčičku z vánoční reklamy na Kofolu“. Jak se Sandře Flemrové žije dnes? Jaké má na natáčení vzpomínky? A proč se dosud vyhýbala médiím? Nejen o tom mluvila v rozhovoru.

„Duchovní rozměr“ Vánoc je pro mě prázdná slupka bez obsahu, na kterou se sice leckdo odkazuje, ale ve skutečnosti je každému u prdele. Ale keramický betlém v tvrdonickém kostele se mi líbil moc.

Tak jo, konec odpočinku od knih. Tuhle jsem rozecetl před svátky a slíbil jsem, že ji dočtu. Fascinující příběh o lidech, kteří se po konci portugalské nadvlády nad Angolou museli vrátit do Portugalska.

Velmi mě baví objevovat Gotta v dobách, kdy měl před sebou ještě celou kariéru. Tahle je z doby, kdy už na svém kontě pár úspěchů měl, ale furt to ještě nebyl ten pozdější maňásek režimu. Pro mě jeden z jeho nejsilnějších textů. www.youtube.com/watch?v=uKRt...

TIL: Melodie slovenské hymny pochází ze slovenské lidovky Kopala studienku. sk.wikipedia.org/wiki/Kopala_...

Člověk si jednou pustí na Spotify Gyöngyhajú Lány od maďarské kapely Omegy (vy víte proč) a najednou má v Discovery Weekly přehungarizováno. A to nepočítám ty hornouherské (aka slovenské) pecky, kterých tam je teď taky nějak moc. Co bude příště? Ruské častušky?

Tak jo, moje (snad) poslední recenze je na detektivku ze světa Agathy Christie. A je to velká krása. Už potřetí. knihypanakaplana.substack.com/p/agatha-chr...

Šťastné a veselé.

Možná nemám desetitisíce knih jako pan Turek, ale zase umím číst.

Pusťte si dnešní podcast Piatoček. Adam Blažko v úvodu královsky nakládá Macinkovi s Turkem. Podobná politická satira mi tu chybí. Šťastné pondělí je oproti tomu slabý odvar.

Pamatujete na tu reality show a mediální bugr kolem obálky, ve které měla být údajně Masarykova poslední slova? Dnes na večírku a křtu knihy Přepište dějiny byla jako hostka historička Dagmar Hájková, která inkriminovanou obálku otevírala. A přišla s naprosto šokující pointou. Tohle si přečtěte:

Dnes je to 14 let, co odešel Václav Havel. Statečný člověk, který se nebál ani jako disident, ani jako prezident. Nezapomeneme.

K Vánocům pro mě od dětství patří i tahle píseň. „Purpura“ Jiřího Suchého s textem Jiřího Šlitra. Když jsem byl malý kluk, bral jsem ji jen jako jednu z těch hezkých vánočních melodií, které k prosinci prostě patří. Netušil jsem tehdy nic o příběhu, který se s ní pojí. youtu.be/2CQVbwhA1ts?...

Na modré nebe nemám poslední dobou moc času, ale slibuju, že se to zlepší. Dnes jsem ale viděl dva skvělé staré filmy - Něžné kuře a pokračování Ukradli torzo Jupitera. Zjistil jsem, že takových filmů chci mnohem víc. Příjemné, napínavé, rozkošné. 10/10.

Jo!

Má žena se nenápadně zeptala, s pohledem upřeným na přeplněnou knihovnu, jestli existuje kniha, kterou bych chtěl k Vánocům. Doufala, že řeknu ne. A když jsem se nadechl, že ano, tak asi očekávala nějaký román držitele Bookerovy ceny nebo něco podobného. No, moje odpověď ji tedy dost šokovala:

Dobré ráno. Na Kladně končí hospoda, která přežila komunismus, přežila divoký kapitalismus, přežila divoký covid, ale nepřežila, když si tam zvali Rajchla, Okamuru a podobnou havěť. Jo, karma je zdarma.

Jestli nejlepší to nevim. Ale pokud hledáte vánoční tip na knihu, jsem tu pro vás. Knižní trh celkem solidně sleduju. Nehledáte? Repost třeba někomu zachrání Vánoce. :)

Jarek Nohavica je kolaborant a prase.

Jsem absolutně nepoučitelný. Ja přece vím, ze nemá smysl začínat číst nějakou knihu v den, kdy jedu na Knihex. Protože tam vždycky najdu něco, co zkrátka a dobre musím začít číst hned. Knihu vydalo Meridione a je o tom, jak se do Portugalska vraceji obyvatele bývalé kolonie v Angole.

😲

Normální lidi v půl třetí ráno knihy nečtou. A když už tak proto, že potřebuji dočíst napínavou detektivku, thriller nebo něco podobného. A pak je tu Fojtík, který v půl třetí ráno dočítá životopis Antonína Zápotockého. Je tohle normální?!

Manžel mého bratra je jedna z těch mang, které Vás zasáhnou tichým, nenápadným způsobem – a o to silněji. Gengoró Tagame vypráví příběh o rodině, předsudcích, smutku i naději, který stojí na křehkém vztahu mezi Jaičim, jeho dcerkou Kanou a Mikem – vdovcem po Jaičiho dvojčeti.

Některé písničky jsou úplně zapomenuté, a přitom patří k tak velkým klenotům, že by si zasloužily větší slávu. Sedněte si a pusťte si repráky na plno, tohle se vám bude líbit. Byl rok 1966 a Jířímu Šlitrovi zbývaly tři roky života. V Semaforu měla premiéru Benefice s ní nejkrásnější písnička. ⤵️

Letos jsem poprvé navštívil Zadar a úplně mě nadchlo, jak moc je v Chorvatsku cítit historie na každém kroku. Možná i proto mě tak vtáhla „Fjaka“ – reportáž o skutečném Chorvatsku, ne o tom z pohlednic. Autorka skvěle ukazuje, že tahle země není jen moře a léto.

Mám půl roku svůj první a dlouho vysněný MacBook. Ale pořád jsem se nenaučil všechny klíčové klávesové zkratky. A pořád jsem se nenaučil fungovat s myší (i proto, že trackpad je tak geniální a skoro 100% nahrazuje myš). Teď řeším, jestli si nepořídit lepší klávesnici.