Pokaždý, když na hřišti vidím jiný dítě mít stejnej nebo podobnej záchvat vzteku jako Díť: Díkybohuzatydarytyvole, nemám nejšílenější dítě na světě.

*dítě meditativně hledí na ploštice* To jsou asi maminta a tatínet.

Po dvou měsících používání mi nový sluchátka začaly zpožďovat zvuk oproti obrazu. Podotýkám, že je to úplně stejnej model, jako jsem měla předtím skoro tři roky, než se zlomily. Tak teď jako nevím.

Nevím jak vy, ale já byla preteen/teen v době, kdy bylo v módě bejt vychrtlá a rozhodně mi nepomohlo k lepšímu vztahu k vlastnímu tělu, takže mě celkem děsí, že zjevně zase přichází do módy "heroin chic" nebo ozempic chic nebo co to je...

Kdyby někdo chtěl roční sazenici škumpy, ráda vykopu. Tn.: na vlastní nebezpečí

Já na to seru, prodám ho na Vinted.

Jsem v tom období rodičovství, kdy mi i cesta na preventivní prohlídku na gynekologii připadá jako dovolená.

Někomu jsou dneska 4🥹

Imagine living in Europe and still living in horror caused by one country's squad of idiots decisions. Not even mentioning the people in the Middle east. We sure did not wote for that orange piece of shit.

Bych jen ráda řekla, že jestli někdo zjistí, že se jmenuju jinak, než Améba Jednobuněčná, tak je to samozřejmě pomluva.

Jestli to dítě přestane přes den spát, tam tu do týdne shnijeme zaživa, protože jakmile je vzhůru, nedá se vůbec nic udělat a ke všemu bordel roste periodickou řadou. Nevím, jak je to možný, ale lepší to snad bylo i když mu byly dva měsíce a musela jsem ho permanentně chovat a kojit.

#loafoftheday aneb trhanec of the day

Tak co, ženy, co jste si dopřály k mezinárodnímu dni? Já zahradní nůžky Fiskars a hrábě. Kam se hrabou designový kabelky.

Krásný náš den, královny.❤️

Šťastný MDŽ, sestry A jako každý rok vám připomenu, kdyby se snad někdo ptal, že mezinárodní den mužů je každej jinej den, takže sklapni Pepo a dones kytku.

How I feel when someone blocks me.

To takhle vstaneš v půl šestý, hodinu a půl skáčeš kolem dítěte a domácnosti a když se na minutu otočíš, aby sis konečně udělala kafe, řečené dítě okamžitě vyleje po celý kuchyni 5 litrů vody s Hnojíkem. Příjemnou neděli i vám.

- Chci chuebít s másuem. ~ a jak se říká? - rychue!

Když kouknu, o co všechno se zajímají mý kamarádky, od pečení chleba po truhlařinu, aniž by to kdokoliv komentoval nebo nedej bože ocenil, říkám si, že průměrná žena by byla podle dnešních standardů opravdu neobyčejně zajímavý a šikovný chlap.

youtu.be/PNbhyJYt4SI?... I'm sorry, how is everyone in the comments idolising this dude as an epitome of fatherly sacrifice? Not saying he doesn't have a few points, but c'mon...

Nojo, zato my mladý s těma našema menstruacema a sebeúctou...

Takový to, když ti dítě usne v půl čtvrtý odpoledne, takže večer půjde spát večer kdoví kdy, ale ty seš stejně ráda, protože kdybys po dnešku neměla aspoň hodinu pro sebe, tak se dáš na alkoholismus.

"Až budu veutej, budu zuobivej."

❤️♥️

Sice nám do bytu nejdou dvě fáze, ale hej, máme chleba! Kurvadoprdeleuž!

275 Kč za jitrocelovej sirup?! To za našich mladejch let...

Fajn, tak já prostě nebudu spát, no. Fakin' úplněk.

Tady máš chybu. Jasně to vidim.

Tak, a dost. Vod zejtřka jsme zdravý. Už jsem řekla!

Já: Teď nastoupíme do tohohle autobusu. Díť: To je trrrouejbus, mámo. Má zeené prroužty. Má tytadla. Dvouletej mansplainer.

Jediný pozitivní na týhle nemoci je, že je mi tak blbě, že nemám sílu sledovat dnešní zprávy, nebo o nich aspoň nějak víc přemýšlet.

Muž: Jdu do práce a vy se hezky uzdravujte, abyste se o mě mohli starat, až to chytim já. Já: Pche, o mě se taky nikdo nestará. Muž: Ale já jdu do práce, abys nemusela makat a mohla mi do konce života dělat sexy sekretářku. Já: Tak padej, já si jdu na to vybrat minisukni. A takhle my tu žijem.

*otevírá dveře od bytu s uctivou úklonou* Vítejte v lazaretu u Jednobuněčných. Naše zařízení je vám k službám. Inhalátor ve tvaru kočičky naleznete na levé straně, kapesníčky pak v krabicí po vaší pravé ruce. Bar s medikamenty je pro vás otevřen 24/7. Je nám ctí sdílet vaše bacily.

no cheating, your last saved picture of a celebrity is your therapist

Poslední dobou mě ty sítě moc nebavěj. Teď jsem si ve chvíli nespavosti projela pár věcí zpětně a mám potřebu říct: - Gratuluju - Je mi to moc líto - shoďte toho oranžovýho blbečka ze skály

23:19, tichý hlásek ve tmě: „Maminto, není mi dopše." A najednou mám patnáctikilovou zátěžovou deku, která se vrtí a kašle.

Díť je přesvědčen, že už nepotřebuje přes den spát, takže přestal přes den spát. Já, která se celý odpoledne potýkám s přetaženým démonem z pekla, úplně nesouhlasím, že nepotřebuje spát, ale jeho názor na věc to bohužel nezměnilo.

Nevím proč, ale tyhle slunečný předjarní dny mi působí takovou depku, že to tak pěkně nezvládne celá tmavá a studená zima.

Když jsem byla večer pustit psa ven, aby se vyčůral, Zázvor se nenápadně proplížil na chodbu, kdežto se promptně nechal zavřít a strávil tam 4 hodiny, dokud se mu nepodařilo mňoukat tak nahlas, že mě vzbudil. Curiosity tentokrát didn't kill the cat, ale bro rozhodně fucked around and found out.

Happy svátek všem Amébám přeju

Moje matka si občas plete moje a ségry narozeniny, ale úplně dokonale si pamatuje, že jsem před patnácti lety omylem dala do kokosový buchty místo cukru sůl, takže se musela vyhodit, a to na ní prosím padly dvě šlehačky.

Dítě, pokaždý, když máme na talíři oba stejný jídlo: „Ohutnat, mámo. Máš lepčí."

Takový to, když ses chtěla po ránu válet, ale místo toho musíš číhat na bratra.

Povedlo se nám s mužem urvat trochu času a zašli jsme si na randíčko, roztočit poukázku do mexický restaurace. Bylo to výborné a skvěle jsem se bavila, ale zejtra v 8 budu na dni otevřenejch dveří ve školce asi dost litovat, že jsem si nedala o mangovou margaritu míň.

Dnes mi nebyli nakloněni chleboví elementálové, takže mám místo bochníku spíš disk. No, co. Sport je taky bohulibá činnost.

Skoro člověk řek, že je to idylka, co? Škoda, že takhle je to asi tak tři minuty denně.

Mámo, to je ananasová polévta.