Jsem ve fitku. Nad fitkem je restaurace a celým fitkem jsou cítit čerstvé řízky. Já vím, že to není úmyslný reklamní trik a je to asi divným tlakem, ale jako… dala bych si řízek jak nikdy.

House stage je zvláštní místo… U holek je to přehlídka síťovaných punčoch, botoxu a vyplněných rtů a u chlapů napumpovaných svalů, vybělených zubů a zlatých řetězů.

Z cyklu “Budoucí fesťákové mrzení”

A jaký mám outfit na beats4love? Bundu s co nejvyšším vodním sloupcem.

Dopijeme a vyrazíme na ten fesťák? Jo. *Kroupy venku, hromy a blesky* Nemyslíme, zůstanete, kde jste! Rozhodnutí koupit hotel místo stanu ve stanovém městečku hodnotím velice moudře.

Macinka 7. dubna 2026: „Jestli chce jet (prezident) na summit NATO, já říkám ne… jeho jméno na tento seznam nikdy nenapíšu. Nikdy.“ Macinka 29. června 2026: „O dopravním prostředku jsme dnes rozhodli. Pan prezident bude mít k dispozici (do Ankary) vlastní letadlo.“ Klasika 🤡

Potkala jsem dnes na zastávce plakát zvoucí na DURAN DURAN. A napadla mě hned taková věc… Ano, já vím, hrozná jsem.

Ondra Prokop přitvrzuje a před vstupem do metra na Florenci udělali prakticky LCD rojnici 😀 Jednoho z těch nosičů jsem se zeptala, jestli jim to za ty prachy stojí a uraženě mi odvětil, že on na tom rozhodně nic nevydělává. No takže nestojí 😀

Dneska a v následujících dnech jsem a budu člověk, který se drží v uctivé vzdálenosti. Především pokud je v té uctivé vzdálenosti stín.

Vracím se do Prahy s kolem. Jsem zvědavá, kolik pánů na nástupišti bude zase v panice ode mě volit ústup alespoň 20 metrů oběma směry, aby mi náhodou s tím kolem nemuseli pomoct 😀 Nefňukám, mám v tahání kola do schodů u vlaku praxi, jen je to fakt úsměvné. P.S. Děje se to úplně, ale úplně vždycky 😀

Venku se otevřel sedmý kruh pekla, já jsem na jižní Moravě v podkrovním bytě. Není zbytí, musím do klimatizační války.

Šudlám nějaké věci ve figmě. Jde kolem kolega a říká “ty vole, to vypadá, jak kdybys hrála pasiáns! Nemůžeš si aspoň to pozadí změnit z té zelené na něco jiného?” Ne. Nemohla. Já bych totiž v práci ráda hrála pasiáns.

Dělám v baráku plném ajťáků, takže často vyvracím zažité stereotypy o ajťácích v papučích, co nosí jedno triko, dokud se na nich nerozpadne. Ale teď v kuchyňce jeden borec z jiného týmu tak strašně šoupe při chůzi v těch svých důchodcovských papučích nohama, že asi na nějakou dobu přestanu.

Ondra Prokop a jeho parta LCD paňáců okupuje Florenc. Skvělé místo na debatu v ranní špičce, kdy se každý snaží Florencí proběhnout co nejrychlej a v hlavě má akorát už věci, co potřebuje řešit v práci. Jak plánuješ, takový budeš primátor. Na hovno.

- dobrý den, chtěla bych gravel ~ proč zrovna gravel? (Vysvětlím) ~ no, všechno dává smysl. Ve vaší velikosti ale žádný nemáme. Nikdo nemá. Všude jsou vyprodané. A silničku nechcete? Ne? A co celoodpružené? (Vysvětlím,proč mi to bude k ničemu) ~ ale tak říkala jste, že občas jezdíte po polňačce, ne?

Kuňkpao Francouzská specialita z oblasti třeboňských rybníků.

Pražáci, doporučte prodejny, kde mi fakt dobře poradí s výběrem kola. Chci gravel. Vím, proč ho chci, mám už něco nalítáno a vím, co potřebuju. Potřebuju pořešit správnou velikost a ne blbý kecy, že pokud do toho nedám aspoň stovku, bude to na hovno. Za doporučení koťátko.

Holky: Necítím se ve fitku bezpečně,chlapi na mě čumí a připadám si jako kus masa. Taky holky v šatně,než jdou mezi zlé a chlípné chlapy do fitka: • rolují si své po kolena dlouhé kraťasy těsně pod zadek • zakasávají si svá XXXL velká trika na zádech pod podprdu,aby byl vidět zadek Holky, nebuďte…

“Bojíte se o své děti, když jedou večer MHD samy?” ptá se Ondra Prokop na LCD reklamě v metru. A co by s tím Ondra jako primátor dělal? Dal by strážníka do každého vozu MHD? Zřídil by speciální dětské vozy? Zakázal by lidem 18+ jezdit večer MHD? Měl radši zůstat u monitoringu trávníkům na jižáku…

Zase dneska nasazujeme. Od rána hrozný chaos. Co se opravilo včera, dneska nefunguje, protože prostě NĚCO! V zoufalství se ptám do týmu, jestli si někdo myslí, že někdy něco vyvineme v pohodě a nasadíme s klidem a bez boha chaosu. Chvíli bylo ticho a pak se ozvalo suché “spíš ne”. Tak spíš ne, no…

Ano. Po cestě z práce se ke mě přidal kolega.

A když je venku takové horko, začínám se víceméně zdržovat jen doma. Včera jsem si musela obléct ještě mikinu, dnes už to zvládnu i naboso. Aneb díky, metr tlusté zdi.

A to jste věděli, že můj muž je too hot to handle? A to doslova…

Nevím, co se Slovákům v hledišti po tom gólu na 3:2 nelíbí. Vždyť skórovali i jejich domácí. Alespoň většiny, co bude v hledišti.

Míčovina Další píčovina, kterou vymyslel kolega Michal. #sloníknaučný P.S. Míšo, tím ti vzdávám hold! 😀

“Tak u toho bugísku doděláme jeden nový ifík a vyřešeno” Začíná se nám to nějak nebezpečně zvrhávat.

Dneska jsem se v práci dozvěděla, že vypadám jako skejťák. Záměr to nebyl. Jen jsem zhubla a jsou mi velké kalhoty. Všechny. Ale aspoň poprvé za dlouhou dobu jdu s dobou a mám baggy jeans.

V šatně ve fitku se mnou byly dvě korporátní gen Z slečny. Nebudu lhát, chtěla jsem si z nich urvat uši. Tak let’s go na ten workout honney. A vieš ako… he could not afford me. Jednoducho he could not. Skončíme, zajdem do Starbucks and then už office. And I simply can kurva not.

Kšiltovky s nápisem “Nějak mi to nevyšlo, no” už brzy na sockách hnutí ANO. #sorryjako

V sauně potkávám jeden konkrétní typ lidí. A vždycky je to stejné. Melou pantem a jako jediní se neosprchujou, když z té sauny vylezou a hned se vykydnou na lehátko, kde zas melou pantem. Chlapi, ženské, je to jedno. Ale jedno mají společné. Mluví rusky. Vždycky.

Pracuju v týmu plném velmi racionálních a neinfantilních vývojářů. Poslední dobou se nám tu ale rozmáhají taková nepěkná slovíčka jako bugísek, defektíček, modálek anebo storečka. Přisámbůh - ještě dneska uslyším o nějakém hezkém defektíčku a půjdu skočit do zdi.

Docela bych si přála, aby Macinka zmizel v propadlišti dějin. Aby ho nikdo neposlouchal, nikdo ho nikam nezval, nikdo ho nerepostoval, aby prostě nikoho nezajímal. To mu ale spíš dá dřív někdo přes hubu. A to bude vlastně taky krásné.

Btw jak jsem si šla zaběhat, tak se fest projevil trénink nohou. Ne, neběžela jsem rychleji nebo se mi neběželo snáz. Ozval se mi přetížený hýžďový sval a vyloženě jsem cítila, jak mi spílá “no to si ze mě děláš prdel! Tak tohle teda ne!” No takže teď kulhám 😀

Šla jsem si zaběhat a potkala jsem pár, který si dělal běhací kontent na socky. Vypadalo to asi takto: “A teď mě natočíš, jak běžím proti tobě. A z podhledu. A ještě znova z větší dálky. A teď, jak běžím od tebe. Teď poběžíš za mnou. A teď mě natočíš, jak běžím kolem tebe” We are fucked

Nepoblila jsem se a zvednu víc než vlastní váhu. Nejsem sračka. Tečka.

Občas tak na ulici/v MHD/v obchodě zachytím fragment rozhovoru cizích lidí a říkám si, o čem ten rozhovor asi celý je… Tak třeba dnes u metra dva pánové: “No a já mu říkám, že nemůžu mít problém, páč jsem byl v kriminálu…” Ale s čím? S drogama? S ochotou dělat zločin? 😀 #náhodnéhovory

Mám kolegu, který opravdu hodně cvičí. Ale jakože HODNĚ. Dnes jsme domluvili, že půjdeme do fitka spolu a dáme mrtvoly. Pak ale řekl “zítra odpoledne už nejez, aby ses tam nepoblila”. Jako… nebudu lhát. Trochu se bojím.

Byla jsem na veletrhu pokojovek a long story short… Mám moc kytek. Nemám žádné peníze a dost obalů 🤦🏻‍♀️

A když máte krabičkovou dietu, můžete si po večeři dát klidně balíček brambůrek, protože to nebude tak velký průser, jak kdybyste snědli velkou večeři. Sledujte mě pro fitness tipů #fitnessprotip

Řešila něco s kolegou, najednou mu koukám na boty a muselo to ven “Ty vole, kolikátku máš nohu, prosím tě?” “No… 51…” Nechtěla bych od něho “šlápnout do ksichtu”, jak se tak říká.

Je to zvláštní, ale snad každá ženská mojí generace má ve svém životě Lenku, která je pro ni důležitá. Já mám dokonce dvě! Jednu v Praze, druhou v Brně. Obě jsou úplně stejně trefené a bez nich by mi bylo o dost hůř. Každý by měl mít svou Lenku.

Jsem na návštěvě ve “svém” městě na Moravě. V místním fitku jsem potkala kamaráda, kterého jsem dlouho neviděla. Po pozdravu se na mě dlouze podíval a řekl, že vypadám jak malý svalnatý sysel. Odnáším si z toho to, že se mě bojí. Tak!

Na návštěvě u kamarádky: Jo, ta mladší s lidma mimo rodinu prakticky nekomunikuje, tak nečekej nějakou interakci. Asi 10 min po příchodu se na mě mladší vrhá, objímá mně nohu a je to samé: Teto koukej! Teto koukej. Koukej! Tetooo. Děti jsou jak psi. Očividně vycítí, když je někdo dobrý člověk.

Balení na návštěvu rodičů dřív: To triko trochu smrdí, ale kdyžtak si to tam operu. A krabičky! Nezapomeň krabičky! Balení na návštěvu teď, když plánuju hlavně kolo: Bundu - check. Ještě nákrčník. Rukavice a helmu mám tam. A tejpy na koleno! A hořčík! Protein! Kde mám léky? Být dospělý sucks.

Takže příště, až bude Okamura mektat, že něco někdo nedá zpatra, vězte, že svůj příspěvek na socky točí už po sedmé a není schopný to dát. Btw ochrance se fakt hezky daří hlídat složky s papírama.

Už téměř rok chodím do fitka v režimu 4x-5x týdně a z chubby holky s velkýma prsama se stala chubby holka s velkýma prsama a ramenama, která toho hodně unese.

Chodím k ruskému masérovi. Dnešní větu “klidně přidejte, vůbec se toho nebojte”, hodnotím jako mladickou nerozvážnost, protože pak se do toho fakt opřel a málem mě rozlámal jak pastelky.

Bolí mě rameno. Jdu za fyzioterapeutem. Ten mi v druhé půlce sezení začne hrabat do svalů na krku. Fyzioterapeut: v uchu vám někdy píská? Já: no… jako jo. V pravým. Fyzioterapeut: a jsme doma. Svaly na krku:

Ve fitku, kam chodím, jsou zakázané stativy a trojnožky na mobily. Jedna madam to pojala hezky česky - ani stativ,ani trojnožka 😀🤦🏻‍♀️ Lidi,nebuďte… Btw. Šla jsem za ní, že to není ok, trochu držkovala, že tam je vidět jenom ona, ale nakonec úplně odešla. Páč když není video na ig,není asi ani cvičení.

Kolegové už mi posílají zpětné vazby na spolupráci. Někdo mi napsal, že oceňuje můj klid. Můj klid… Zatímco já většinu pracovní doby