Vážení cestující, omlouváme se za zpožděný let. Chtěli jsme jenom svobodně a volnotržně vykořisťovat piloty, ale zlé regulace nám do toho hodily vidle. Dobře vám tak.

Nepropásněte akci v obchodě Dookan v pražských Vysočanech! Jejich vynikající jihoindický bufet nabízí do konce týdne všechny dósy jen za 99 korun. Jo a mají i betel!

Bistro InDelicious včera někdo vykradl a kromě denní tržby sebral i tablet s pokladnou. Róhit je z toho ustaraný, protože má teď ještě tahanice s pojišťovnou. Zastavte se třeba na uttapam a Thums Up, ať mu zvednete náladu. Ctiradova 6, Praha Nusle.

V generaci alfa v posledních měsících trenduje číslovka 67. No tak tohle je pro změnu kuře 65. Pikantní smažený předkrm z kuřecích kousků, který vznikl v hotelu Buhari v tamilnádském Madrásu, tedy Čennai. To se tak nějak obecně ví. O tom, proč pokrm nese právě číslovku 65, se však vedou spory. 1/2

Vzal jsem Smaženky a machry na konferenci do Olomouce a moc se jim tam líbilo. Takový zájem dlouho nezažily. Lidi si listovali v brožurkách, cestovali prstem po mapě a někdo si dokonce zamiloval jednu z pohlednic tak, že ji rovnou poslal svým blízkým. Teď ještě, aby si tu knížku někdo koupil.

Pozor, důležité hlášení! V obchodě Dookan v pražských Vysočanech probíhá Black Friday a vztahuje se i na pokrmy ze zdejšího bufetu. To znamená, že třeba dósa vyjde na krásných baťovských 99 korun.

Dnes jsem si v plné karlínské restauraci Sangam dělal čárky, kolikrát uvidím na stole dósu. Ani jednou, přátelé! A přitom zdejší dósa je přesně specialita, kterou jinde nedostanete. Místo tradiční bramborové náplně v ní najdete něco jako kaťáček a je to vynikající. Každou středu na obědovém menu.

Taky máte nějakého dlouholetého indického kamaráda, kterému před pár lety úplně jeblo? Takového toho úplně normálního člověka se západním vzděláním a slušným zaměstnáním, který vám zničehonic začne posílat bizarní koláže nebo rovnou videa? Tak tu pro vás mám knížku, která vám to dokáže vysvětlit.

Děkujeme p. t. čtenářstvu, že se Smaženky a machři mohou podívat i na místa, která nejsou zaznamenána v cestopisu. Takhle se například dostaly do nádražky ve stanici Banáras, dříve Manduvádíh.

V Jablonci se toho nebojí! Na místě někdejší hospody Stará pošta se má brzy otevřít tahle pozoruhodná fúze.

OK, takže borec nejdřív v projevu citoval Néhrúa a pak tam pustil bollywoodskou muziku. Udělal v tomto tisíciletí někdo pro indickou soft power víc?

Začaly volby v New Yorku, tak bych asi jako poslední Čech také rád upozornil, co je zač Zohran Mamdani. Kromě toho, že se narodil v Ugandě, rodiče jsou Indové a táta je postkoloniální teoretik, tak jeho máma je hinduistka a v roce 1988 natočila tenhle banger: m.youtube.com/watch?v=pvG-...

V brzké době se chystám do Olomouce, tak jsem zvědavý, co si na mě přichystá restaurace Káthmándú na Dolním náměstí. Očekávejte převážně indickou klasiku, ale pár zajímavostí se najde, třeba kuřecí nebo skopové v ačárí omáčce, tedy omáčce z nakládané zeleniny. Smaženky samozřejmě nechybí.

Tak jo. Letošní smogová sezóna v Dillí začala letos tak brzo a její příčiny jsou tak bizarní, že jsem o tom i něco napsal.

Potřebuju najít svůj starší text kvůli odkazu a AI mi ho dokonce i vysvětlí 👍

Každý podzim máte v Dillí problém se smogem. Víte, že ohňostroje na Díválí to vždycky ještě zhorší, a tak prostě zakážete zábavní pyrotechniku, i když za to dostáváte hejt od hinduistických konzerv. No a pak prohrajete volby a k moci se dostanou hinduistické konzervy. Co by se asi tak mohlo stát?

Búndí se za město studní označuje právem. Slavná Ránídží kí báorí totiž rozhodně není jediná. Nejrůznějších studní ve městě najdete přes padesát, bohužel už ale v drtivé většině nefungují, nebo fungují spíš jako odpadní jámy.

Búndí se taky někdy přezdívá město studní. Tradičních patrových vodních rezervoárů tady najdete víc než padesát. Ta nejslavnější pochází už z roku 1699, je hluboká 46 metrů a jmenuje se Ránídží kí báorí, tedy Královnina studna. 1/2

Pan Módí nedávno oslavil 75 let a místo aby podle svých vlastních pravidel odešel do důchodu, dál vesele produkuje cringe a my aspoň máme o čem mluvit na ČRo Plus v pořadu Za obzorem. Gratulujeme! plus.rozhlas.cz/z-prodavace-...

K dnešním Gándhího narozkám tady mám jeden svůj starší longread, který je tak dlouhý, že jste ho určitě za těch 6 let pořád ještě nedočetli: denikalarm.cz/2019/10/pred...

Už jsem dlouho nedělal nikde chytrého, tak prosím. Tentokrát výjimečně ne o Indii, ale o nepokojích v Nepálu.

Lásko vstávej, přijela potravinová inspekce. Indická tržiště už od roku 2017 brázdí pojízdné testovací laboratoře, aby odhalily závadné potraviny. A už od roku 2005 existuje poradna pro zákazníky, aby využili svá spotřebitelská práva. Jmenuje se Džágó gráhak džágó – probuď se, zákazníku, probuď se.

Nic, jenom pár dalších fotek z Búndí.

Lakšmínáthův chrám patří k nejstarším v Búndí. Dnes se využívá jen při zvláštních příležitostech a jako hlavní svatostánek slouží nedaleký chrám Čárbhudžův. Svým způsobem je to dobře, aspoň má člověk čas obdivovat bohatou výzdobu.

Indická typografie z ulic Búndí, tentokrát i trochu mysteriózní. Jakto? Na těch dveřích je zjevně reklama na učebnice z nakladatelství Saňdžív. Ale zjevně taky není celá, z písmene V zbyl jen malinký kousek. Pokračoval nápis i přes futra? Nebo jsou ty dveře odjinud a někdo je seřízl? Samé otázky...

Čitrašála, tedy obrazárna z 18. století, je asi nejvýznamnější památka pevnosti Tárágarh. I když v ní vlastně nejsou ani tak obrazy, jako spíš fresky. Ty zobrazují hlavně výjevy ze života Kršny, jak švitoří s Rádhou nebo zvedá horu Góvardhan. 1/3

Do pevnosti Tárágarh v Búndí vedou dva hlavní vchody a tohle je ten nejslavnější. Háthí pól čili sloní brána. Portál se dvěma chobotnatci nechal postavit Ráo Ratan Singh zřejmě v roce 1620. Zajímavé je, že sloni snad byli původně odlití z mosazi a až později je nahradily levnější kamenné kopie. 1/2

Jak tady furt dávám nějaké fotky z Búndí, tak k tomu mám i jeden příspěvek na blogu, najdete ho tady:

Pevnost Tárágarh je bez diskuse největší atrakcí v celém městě Búndí. Krásná ukázka rádžpútské architektury 14.–16. století je výjimečná hlavně tím, že se do ní už později nedostaly skoro žádné mughalské prvky.

Vcelku nic, jenom pár fotek z Búndí.

Smaženky dobývají sever, nyní je najdete i ve Vladimírově knihkupectví Serius v Jablonci, tzv. centru místní vzdělanosti. Pan Vladimír taky konečně rozchodil eshop, čili můžete nakupovat jako diví. Proklik najdete v komentáři.

Točili jsme to v úterý, ale kdybychom věděli, že pan Módí se zase přitulí k Trumpovi tak brzo, tak bychom asi byli ještě tzv. zdrženlivější 🙃 plus.rozhlas.cz/indie-na-roz...

Vyloženě romantický zážitek na nádraží v Maisúru nabízí cesta na záchody, která vede kolem akvária s rybičkami. Poplatek za použití je dvojí (2 rupie za malou, 5 za velkou) a obsluha ze mě samozřejmě mámí vyšší taxu. Asi nevěří, že bych mohl jít jen k pisoáru nadepsanému slovy waterless urinal.

„Mně to tady strašně připomíná menzu,“ pouští se Vítek v maisúrské nádražce na tenký led přirovnání. „To vystavené jídlo osychá stejně rychle jako na Strahově,“ všímá si vzorových porcí na pultíku. 1/3

Maisúrská nádražka láká na severoindické thálí s neomezeným množstvím rýže i omáčky, ani to však momentálně není k dispozici. Je sice hezké, že v restauraci se dá platit kreditkou a teoreticky tady utratit celý kontokorent, ale nakonec nám stejně nezbývá než vzít opět zavděk něčím skromnějším.

Maisúrské nádražce dnes evidentně nejde karta. Dósa není, vadá není, idlí není. Raději tedy volíme strategický ústup. Je nejvyšší čas: pokladník se hroutí na pult a schovává hlavu v dlaních. Jeho kolega zatím zatarasil vchod do nádražky reklamním poutačem a k tomu na celém nádraží vypnuli internet.

Jak je v jižní Indii tak nějak zvykem, nádraží v Maisúru je čisté, uklizené, a dokonce vybavené mapkou pro nevidomé. K úschovně, kam si jdeme uložit svá zavazadla, se podobná slova dají přiřadit jen stěží. Chlapík u stolečku zavaleného papíry vypadá zoufale, a to ještě chudák neví, co přijde teď...

I když z hlediska vlakové dopravy je dnes Maisúr spíš obydlenou zatáčkou mezi Mangalúru a Bengalúru, jedná se o historické centrum dnešní Karnátaky. Jeho významu odpovídá i nádraží už z roku 1870. Hned na opačné straně kolejiště se nachází železniční muzeum plné starých mašinek vhodných k prolézání.

Nic, jenom sloni u královského paláce v Maisúru. A se slony jsme si v tomle městě dost užili i na nádraží...

Maisúru se někdy taky říká město paláců a tohle je ten nejznámější z nich. Tradičně býval ze dřeva a v historii několikrát vyhořel, naposledy v roce 1896 přímo během svatby jedné z princezen. Současnou podobu v indosaracénském stylu tak paláci vtiskl až britský architekt Henry Irwin.

S přicházejícím ochlazením a rostoucí potřebou teplých nápojů si můžeme opět připomenout nepopulární pravdu: indický čaj je snad s jakýmkoli rostlinným mlékem lepší než s kravským.

Ještě nedávno se Módí s Trumpem objímali. Dnes USA hrozí novými cly, která mohou zasáhnout miliardový obchod. Co skřípe mezi zeměmi, které si ještě před pár lety slibovaly spojenectví proti Číně? O tom píše @smazenkyamachri.bsky.social www.voxpot.cz/mrtva-ekonom...

Záchodky pro dnešní den, tentokrát velmi kontextuálně: Rozvodná skříň na pevnosti Gólkonda v rohu, kam se navzdory zákazu chodí na malou v tak ohromných počtech, až to vypadá, že tady vyvěrá pramen. Foto z ledna 2017.

Čármínár, tedy doslova Čtyři minarety. Architektonický unikát z roku 1591 a symbol Haidarábádu. Ano, je to brána na hlavní třídě, která má v horním patře mešitu.

Asi zase začínají letní šňůry, protože příští úterý budu mít v Praze něco jako autorské čtení. Pokud mě chceš zas jednou vidět, dostav se sem: www.facebook.com/events/19088...

Po delší době tady mám zase nějaké povídání a tentokrát dokonce v Praze. Úterý 10. června od 18:30, Vršovické literární centrum Waldes, dojdi!

Můj telefon mě již druhý den týrá pohledem na tento vrchol severoindické gastronomie – chleba s bramborem.

Moc díky Aerofilms za to, že mě přizvali na předpremiéru filmu Záblesky naděje ve Světozoru. Ten film je vážně magický a není divu, že loni vyhrál hlavní cenu v Cannes. Pokud byste ho chtěli vidět dřív, než půjde 29. května do distribuce, tak další předpremiéra je dnes v Aeru.

Jestli nevíš, co s dnešním večerem, zastav se tu. Jeffrey Winters už je v Praze a je to velký sympaťák. Akce na FB zde: facebook.com/events/s/uve...

Tohle je moc pěkný souhrnný článek o 🇮🇳🇵🇰 sporu o vodu, až je mi trochu líto, že jsem ho nenapsal já.