Pamatujete si ještě, jak vláda slibovala, že v roce 2025 bude mít indická ekonomika objem 5 bilionů dolarů? No tak to se samozřejmě nestalo.

Chcete vědět, jak funguje sčítání lidu v Indii? Nebo spíš: chcete v tom mít ještě větší hokej? Snažil jsem se to vysvětlit v pořadu Za obzorem na Českém rozhlasu, výsledek zhodnoťte sami.

Vypadá to jako panelák, ale není to panelák. Je to gópura Murdéšvarova chrámu, která má dvacet pater a dva výtahy. Takže to vlastně je panelák. Výhledy jsou odsud ale nádherné.

Co si budeme, toto je asi nejvíc nihilistické motto, se kterým jsem se kdy v Indii setkal.

Na jižní Indii mám rád spoustu věcí. Skvělé jídlo, hezkou krajinu, příjemné lidi, a taky pražírny kávy, které provozuje nějaký místní děda. Kafe je černé jak bota, míchá se s cikorkou a je určené pro přípravu v plechové konvičce s filtrem. Když si ho totiž uvaříte jako presíčko, utrhne vám to aortu.

Myslím, že jsme tady dlouho neměli žádnou fotku dósy, tak prosím.

Dnes se slavnostně otevřel chrám v Kédárnáthu. Bohužel představenstvo letos zakázalo vstup nehinduistům. Chrám v Gangótrí zase nařídil, že na důkaz víry musíte před vstupem zkonzumovat paňčagavju – tedy směs kravské moči, hnoje, másla, mléka a jogurtu. Úvahu o tom, co je lepší, ponechávám na vás.

Out of context indické nohy v indickém vagónu druhé spací třídy, listopad 2019.

Před 135 lety se narodil Bhímráo Rámdží Ámbédkar. Protikastovní aktivista, politický vůdce dalitů a hlavní autor indické ústavy. U příležitosti tohohle výročí jsem konečně sepsal reportáž z dalitské vesnice v Rádžasthánu, najdete ji tady: smazenkyamachri.substack.com/p/pod-modrou...

Před 199 lety se narodil Džjótiba Phulé. Protikastovní aktivista, feminista a autor slavného spisku Gulámgiri, tedy Otroctví. V něm si bere mino jiné na paškál dobově populární teorii árijské invaze a otáčí ji na hlavu: 1/n

Zašel jsem včera na další díl debatní série To je krize s @voxpot.bsky.social. Byla to zároveň ideální příležitost doskladnit knížky, abyste si je mohli pořídit i přes eshop Voxpotu. Co v eshopu ale hlavně najdete, je krásný nový barevný merch. Doporučuju překontrolovat shop.voxpot.cz

Nakonec to celé dopadlo dobře, pákistánský premiér si nenapsal tweet sám, a tak Indie slaví další velké diplomatické vítězství.

Dneska jsem svému studentstvu vyprávěl o demolici Báburovy mešity a stavbě Rámova chrámu v Ajódhje. U toho jsem si vzpomněl, že jsem v tom městě naposledy byl skoro přesně před čtyřmi lety. Tak tady k tomu máte pár úplně náhodných zátiší a zákoutí.

Táta doma vyhrabal příručku Air India z roku 1964, kdy jako malý kluk letěl na prázdniny za dědou do Indie. Dozvíte se v ní třeba, proč není vhodné chodit po Indii s tropickou helmou, nebo že vycházková hůl se vám do váhy zavazadla nepočítá, zatímco psací stroj ano. Krásná doba, krásné čtení. 1/2

9. ledna najely bagry na Manikarniká ghát ve Váránasí a začaly bourat stavby, jejichž historie sahá hluboko do středověku. Místní úřady to líčí jako součást procesu modernizace a zkrášlování, kus starého města ale nenávratně mizí. 1/2

Tohle je strašně dobře napsané a zároveň strašně smutné čtení o tom, jak obsese Pákistánem v indických médiích dlouhodobě odvádí veškerou pozornost od ostatních problémů a brzdí tak celou zemi.

A tady máte podcastový nášup o něčem úplně jiném, totiž o ochraně klimatu ve východní Africe.

Natočili jsme zase jednou s klukama nový díl pořadu Za obzorem. Tentokrát o tom, jak v Indii došel plyn. plus.rozhlas.cz/rebus-ktery-...

Góli badže jsou specialita Mangalúru. Nadýchané koule z tvarohového těsta smažené v kokosovém oleji jsou ale oblíbené smad po celé Karnátace. Lidi na ně ve velkém chodí třeba i do jídelny Mitra Samádž v Udupi. To je minochodem místo, kde údajně vznikla masála dósa, a já o tom napsal reportáž.

Kromě slavné Kršnovy sošky z posvátného jílu, o kterou se věřící náležitě starají, je Kršnův chrám v Udupi známý také díky vozovým procesím. Největší z dřevěných vozíků, takzvaný Brahmův vůz (Brahma ratha) měří na výšku skoro dvacet metrů a je údajně víc než 250 let starý.

Kršnův chrám v Udupi byl založen už ve 13. století a patří k významným náboženským centrům v jižní Indii. Zajímavý je i tím, že se tady na božstvo nedíváte přímo jako v jiných chrámech. Kršnu můžete spatřit jenom přes malé zamřížované okénko, které mimochodem nedávno prošlo modernizací. 1/2

Přelívám nějaké starší a tzv. vážnější věci na substack, kdyby mě někdo chtěl sledovat i tam. Snad v nějaké dohledné době splácám i něco novějšího.

Ve čtvrtek dělám chytrého ve Světozoru u tohohle filmu o pěstování opia, tak doraž. www.jedensvet.cz/detail/17049

Poslední dobou zase dělám hrozně chytrého, tak jsem si pro jistotu založil i substack. Pro začátek tam naházím pár starších věcí, ale snad tam bude přibývat i něco nového.

Je to kapitola z knížky, která poprvé vyšla před deseti lety, takže to nezní až tak objevně. Určitě ale neuškodí si připomenout, že ekonomický neoliberalismus a kulturní ultrakonzervatismus jsou vynikající přátelé i v Indii.

Tlustá je jako kramflek a plave v přepuštěném másle. Dósu si asi všichni představujeme jako křupavou tenkou placičku, ale tuppa dósa je jiná. Tahle regionální specialita z Tulunádu vás rychle přesvědčí, že ani v horkém jihoindickém klimatu není na škodu zaplácnout si žaludek něčím větším a těžším.

Víte, jak pořád říkám, že Indie nadhodnocuje svůj hospodářský růst, protože skoro všechny dílčí ukazatele stagnujou? Tak teď už to říká i bývalý ekonomický poradce indické vlády a vydal na to s kolegy celou studii.

„Můj otec původně pracoval jako kuchař v Kršnově chrámu. Po pár letech si ale založil vlastní vývařovnu hned vedle,“ popisuje vznik slavné jídelny Mitra samádž pan Ačjút Holla. Jako dědic kulinářského impéria moc nevypadá. Většinu času sedí za kasou a občas odběhne na chvíli vypomáhat do kuchyně.

Kotte kadubu je pro mě asi vrchol indického foodstylingu. V podstatě je to obyčejné idlí, tedy jihoindický rýžový knedlík. V Tulunádu se ale připravuje v listech chlebovníku, což mu dodává nesmírný půvab. Jednoduché, ale tak lákavé, že byste skoro zapomněli na omáčky, které ke knedlíkům dostanete.

Přátelské upozornění, že nejlepší limonáda na světě je kmínová. Ano, limonáda s římským kmínem, indická odpověď na kofolu. Je to sladké, je to slané, je to kyselé, je to boží a garantuju vám, že si to taky zamilujete. Jedinou nevýhodu spatřuju v tom, že jsem zatím nepotkal větší balení než půllitr.

Zaznamenal jsem tady pod svým posledním videem chytráky, kteří se domnívají, že sleeper je v rámci indických vlaků nějaká lepší třída. Nevím, jestli jsou pro ně mříže v oknech místo skla nějaké synonymum luxusu, ale abychom si to ujasnili, lepší cestování vypadá v indických vlacích třeba takto. 1/2

Až zas uslyšíte, jak jsou vlaky v Indii přecpané, tak je to pravda. Přinejmenším statisticky. Průměrná obsazenost je více než stoprocentní a na některých tratích se pohybuje dokonce okolo 130 %. To ale taky logicky znamená, že na méně vytížených úsecích narazíte i na spoje, které jsou skoro prázdné.

S tradičními indickými pokrmy se to často má tak, že nejsou moc tradiční a někdy ani moc indické. Butter chicken? Vynalezeno v 50. letech v hotelu Mótí mahal v Dillí. Kuře tikka masála? V 60. letech ve Skotsku. A masála dósa? No tak ta byla údajně poprvé zabalena v roce 1949 v tomto bufetu v Udupi.

Takové to, když dostaneš v restauraci dósu, která se ti skoro nevejde na fotku.

Murdéšvar je městečko v Karnátace, kam podle mytologie dopadl jeden z kusů Šivova lingamu poté, co ho zničil rozzlobený Rávana. Chudák byl totiž jako obvykle podveden hinduistickými božstvy, v tomto případě Višnuem a Ganéšou. 1/2

K Valentýnu tady ode mě máte pusu od jednoho plážového velblouda a já zase běžím.

Out of context veřejné záchodky pro dnešek: Jirka Korn ve své nejslavnější filmové roli hraje pařez a tvůrce tohoto záchodu musel být velký fanoušek Trháku. Jinak si to asi vysvětlit neumím.

Udupi je město v Karnátace, kde byla údajně vynalezena dósa. Člověk by čekal, že královna jihoindické kuchyně tady bude mít třeba i muzeum, ale já nenašel ani hospodu, kde by dósu smažili. Takže jsem skončil v sympatickém rybím bufetu s rybím karí a smaženými olihněmi.

Nic, jenom pár fotek z indického tropického pralesa. Ano, jsem opět v Indii. V té lepší Indii. V jižní Indii.

Nic, jenom kráva a pes pod silničním nadjezdem někde v Dillí.

Jak tady často dávám ty dósy z Tamilského domu, mohlo by to svádět k dojmu, že je to moje nejoblíbenější jídelna v Novém Dillí. Není tomu tak. Nejlepší jídelnou disponuje Ándhra bhavan, tedy dům ándhrapradéšský.

Před 78 lety, 30. ledna 1948, byl zavražděn M. K. Gándhí. Birlův dům v Dillí, kde poslední dny před smrtí pobýval, dnes slouží jako muzeum. Jelikož si Mahátma zakládal na odříkání a moc toho osobně nevlastnil, místo artefaktů je tady spoustu panelů a interaktivních expozic s různou mírou bizáru.

Nic, jenom zátiší z ulic Dillí. Ty barely jsou pece na chleba neboli tandúry.

Taky pořád slyšíte, že tohle století bude patřit Indii, mimo jiné proto, že má obrovské množství obyvatel v produktivním věku? No tak ona to ve skutečnosti nemusí být taková sláva. Indická populační nadace nedávno vydala projekce na příštích 25 let a pro leckoho to může být překvapivé čtení. 1/n

„Místo, kde dostanu horkou samósu za 10 rupií a horký čaj taky, kde pytle brambor hlídá sekuriťák na polední pauze, kde to voní betelem a žvýkacím tabákem, a kde si nepřipadám jako v korporátním openspace plném kokotů, ale jako doma.“ Takhle jsem to napsal do knížky a takhle to pořád všechno je.

Přesně před devíti lety jsme se pokusili zdolat vrchol Čembra, který je s 2100 metry nejvyšší horou kraje Vajanád v Kérale. Dopadlo to ale tradičně: na výstup potřebujete průvodce a především zaplatit vstupné, na které jsme neměli. Tak jsme se aspoň celý den procházeli čajovými plantážemi na úpatí.

Takové to, když si v Tamilském domě v Dillí objednáte vadá sámbar a přidáváte si tak dlouho, až váš talíř vypadá jako půldenní práce zasloužilého bufeťáka. A to dole je samozřejmě tamilské kafe.

Jestliže dvanáctipatrové paneláky ve čtvrti Saródžiní nagar vypadají dystopicky na vizualizacích, některé výjevy jsou dystopické už teď. Třeba když metařka ráno zametá chodník, všude poletuje prach ze stavby a vy víte, že takhle to bude vypadat ještě pár let, než trochu povyroste nová vegetace.

Friendly reminder that we call eggplant eggplant because the "normal" eggplant used to look like this

Ulice Nového Dillí a kompletní přestavba čtvrti Saródžiní Nagar. Místo tradičních cihlových činžáčků tady vyrostou dvanáctipatrové paneláky. Na vizualizacích to vypadá hodně dystopicky.