Adam Zbiejczuk (@zbiejczuk.mastodonczech.cz.ap.brid.gy)

rok videoklipů, část čtvrtá A finále: prosinec a ta část v roce 2025, protože jsem to samozřejmě za rok nestihl, ale to nevadí, aspoň jsem stihl ve stejném roce dodělat tuhle blogovou zálohu. Such such were the joys! **354 = Air: Le Soleil est près de moi** Jeden z geniálních downtempo tracků, který má zároveň boží video. See the band use the phone, exit vehicles, pack & unpack – a Paříž roku 1999, která přitom vypadá trochu jak z filmů pro pamětníky a ono holt… už je to dávno. Nostalgia hits hard with this one! Režie: Mike Mills **349 = Arkestra One feat. Nina Miranda: I Really Want You** Posledních 15 videoklipů si nechávám pro návrat ke skupinám, co už jsem je tu měl, takže předposlední úplně jiná věc je imho dost neznámá Arkestra One – brazilsky znějící mellow elektronika. To album je geniální (včetně „Man from the audience„, s boží hláškou „I wanna get stoned on Jesus“) – moc doporučuju. Nina mi přijde podobná Astrud Gilberto. Režie: Kas Graham **286 = BBC Allstars: Perfect Day** Tak se všichni uklidníme a dáme si jednu písničku na podoporu koncesionářských poplatků a veřejnoprávního rozhlasu a televize! You’re going to reap just what you sow (btw. jsem možná divnej, ale kdysi jsem tam slyšel „just want you so“ a jak jsem neuměl moc anglicky, nepřišlo mi to zas až tak divný). Režie: Gregory Rood **327 = Beady Belle: Ghosts** Na jejím ofiko profilu je to v 5×5 pixelů kvalitě – tak linkuju jinam. Beate S. Lech, norská písničkářka s polskými kořeny, která mě uchvátila druhým albem CEWBEAGAPPIC, trochu jazzové, hodně popové, velmi fresh (tehdy, před 20 lety – ale baví mě to i dnes). Ale tento klip / počítačová hra je o dost povedenější, než Bella z druhého alba, takže proto takhle :) (K druhému albu: obzvlášť „One and Only“ se mi tehdy nějak trefilo do nálady (imho nějak v době čtení Norského dřeva (sic!)): Nie jestem pewien ze to tylko ty jestes moja jedyna Ja jeszcze nie znam prawdy Przeciez cie nie znam Jeszcze cie nie widzialem Nie jestem pewien ze to tylko ty jestes moja jedyna Wszystko, co teraz chcialbym ci powiedziec To jest to ze najprawdopodobniej przez ciebie jestem Samotny Režie: John Sullivan **352 = Beastie Boys: No Sleep Till Brooklyn** Licensed to Ill, to album jsem měl nahrané na kazetě a pouštěl si ho fest nahlas na walkmanovi! A to přesto, že mi vlastně tenhle hudební styl vůbec nic neříká. Video je epický, Beastie Boys byli prostě skvělí v tom, jak si uměli z věcí dělat srandu… Každopádně, když jsem přemýšlel, co bych od nich dal za klip, tak jsem si vzpomněl ještě na Fight for Your Right Revisited – což je krátký film, který byl zároveň (v sestříhané verzi) klipem pro Make Some Noise z posledního alba, a zároveň půlhodinový úlet s hromadou slavných herců – kde jsou „dvojí“ Beastie Boys, jedni „současní“ a druzí „z budoucnosti“ – no to si prostě musíte užít celý, pokud to náhodou neznáte. Režie: Ric Menello & Adam Dubin **355 = Beck: Loser** Třicet let, omg… písnička pro dnešní den a přemýšlení o loserovských pocitech, všechno je na hovno, tak si můžeš pustit Becka a říct si, že to taky neměl zrovna snadný a tys aspoň nebyl homeless v NYC… Klip za 300 dolarů (a 14k k tomu, když pak prorazil). Pecka. (Dost vtipný mi přišlo, jak lidi v komentářích píšou, že nikdy netušili, že ten začátek refrénu je „Soy un perdedor“, čili I’m a loser španělsky. Já to teda taky nevěděl… 🤷‍♂️) Režie: Steve Hanft **289 = Jaroslav Beck ft. Summer Haze: Escape** Vstaňte z gauče a pojďte se trochu hýbat! Oculus jsme si pořídili do karantény a nutno říct: ten první soundtrack je magic. Můžu si o Cans myslet, že to je totální nesmysl, ale kdyby Jaroslav Beck už neudělal nikdy nic, tohle geniální propojení nové technologie a hudby mu nikdo nevezme. Nejslavnější česká hudba všech dob? Asi tomu může konkurovat jen Škoda lásky a pak Dvořák? 🤔 Režie: Beat Saber **345 = Bentley Rhythm Ace: Bentley’s Gonna Sort You Out** Pamatuju si, že když jsem to viděl poprvé, tak jsem fakt netušil, co si o tom mám myslet. Hodně chytlavá hudba (až skoro ear-worm, řekl bych), ale to video bylo… prostě divný. A nebylo ani natočený pozpátku a celý to prostě nedávalo smysl. A teda – když na to koukám teď, tak mi to furt přijde divný, ale to neva :) Režie: Hammer & Tongs **365 = Björk: I’ve seen it all** …a tohle je poslední kousek. Na spoustu skvělých klipů nedošlo, ale co už, něco končí, něco začíná (a další klipy sem určitě čas od času taky hodím). Selma Ježková, sexuální obtěžování na place, nepochopitelný LvT, úžasná hudba a film, který jsem rozhodně nechtěl nikdy vidět znova. Díky, snad vás to bavilo, mě dost. Režie: Lars von Trier **328 = Bran Van 3000: Drinking in L.A.** Nostalgia heavy with this one! Vůbec nechápu, že ho vytahuju až teď, každopádně, tohle je ultimátní hitovka konce devadesátek, oslava paření s lehce melancholickým podtónem, kdy tak trochu tušíte, že party jednou skončí a dospělost bude malinko kocovina, but not just yet… Extrémně barevnej, hipísáckej klip se k tomu samozřejmě perfektně hodí a kupodivu vůbec nevypadá lowcostově. (Behind the scene z The Guardian hír – ale nový album teda nějak nedropli.) Režie: Adam Courneya **335 = Nick Cave & The Bad Seeds: Fifteen Feet Of Pure White Snow** Když PJ Harvey-tak Nick Cave. Ale ne jejich slavný duet, ale tohle geniální video z bývalého sídla komunistické strany Kazachstánu. Jak tohle mohlo vzniknout, ví asi jen oslice. Ale je to strhující, brilantní, neuvěřitelné. Raise your hands up to the sky! Režie: John Hillcoat **329 = Cranberries: Zombie** Vlastně mi to tehdy přišlo hrozně divný; byla druhá půlka devadesátek, Balkán byl v plamenech, ale protože o historii 20. století jsem toho moc nevěděl, nějak mi nešlo na rozum, proč probíhá prakticky občanská válka v UK a co to je celý zač. A i když o tom dnes vím o dost víc, stejně je to divný. Co je naopak pochopitelný – že tahle písnička a klip rezonují dnes stejně jako tehdy. Režie: Samuel Bayer **342 = Crash Test Dummies: Mmm Mmm Mmm Mmm** Ten hlas a „refrén“ si určitě pamatuje leckdo, ale já třeba vlastně nikdy moc nezkoumal ten text a … to byla asi škoda ;) je to prý dost podle vlastních zkušeností, o tom jaké to je, z nějakého důvodu se odlišovat, nezapadat do kolektivu… tak si to připomeňte a mrkněte tentokrát na slova :) Režie: Dale Heslip **363 = Daft Punk: Da Funk** Aka Big City Nights – ten klip mi vždycky přišel úplně epický v tom, že hudbu posune do pozadí a jde tam fakt o ten film: a je mi jedno, že Daft Punk říkali, že to nemá žádný extra význam a o nic vlastně nejde. Asi si v tom každý může najít to svoje. Vzpomínky, osamělost, ale taky snadnost, s jakou v NYC můžete být kde kdo, klidně pes. A kdyby vám z toho bylo smutno, tak jste možná neviděli mnohem méně známé video – taky z alba Homework, písnička Fresh, kde je vidět, že i když autobus odjel, ti dva se nakonec našli, Charles je úspěšný herec a všechno dobře dopadlo 😍 Režie: Spike Jonze **319 = Desirless: Voyage Voyage** Pokud neposloucháte Radiožurnál, tak už si na tohle asi nemáte šanci vzpomenout, ale když už jsme zabrousili do přelomu osmdesátek a devadesátek, tak mi to nějak naskočilo. Klip je … no řekněme že Claudie Fritsch-Mentrop (one-hit wonder platí totálně a je to vlastně dost divný, protože to bylo francouzsky) vypadá jako Kryton a její léčba powerpointem je … čistý bizár. Režie: Bettina Rheims **356 = DJ Shadow feat. Run The Jewels: Nobody Speak** Je čas vytáhnout tohle video. 2016, ale trochu to předběhlo dobu. Trochu toho ultranásilí ve stylu OSN, možná kdyby byl Trump rapper, tak by nám všem bylo líp. Shadow commented on the video, saying that they wanted to make a „positive, life-affirming video that captures politicians at their election-year best“ . We got this instead. Režie: Sam Pilling **308 = Dope Lemon: Hey You** Novější záležitost, i když, co si budem, podle toho, jak to zní, by to klidně mohlo být 15 let starý. Jeden z tipů od Toma P., který si svoji svěžest v hudbě udržuje tak o 300% víc než já. Plyšáci nebyli nikdy tak zfetovaní a je to dobře. Taky si to dejte, dobrej matroš. Režie: Stefan José **279 = Taron Egerton (as Johnny / Sing): I’m still standing** Ze všech verzí téhle písničky mám tuhle nejradši a mám vůbec rád Zpívej (i druhý díl, ale první jsem viděl … víckrát). No je to prostě hit jak sviňa a Johnny je nejmilejší :) Ovšem lepší než Johnny je Ash, a lepší než originál je Ewa Farna, a lepší než česká verze je ta polská :) Režie: Garth Jennings & Christophe Lourdelet **313 = Einstürzende Neubauten: Blume (Japanese version)** Einstürzende Neubauten mi představil Tomáš Vtípil (kterého dost ovlivnili), ale nebyla to žádná láska na první poslech. Nicméně zrovna Blume je kouzelná, hypnotická, sametová – a to ve všech svých jazykových verzích :) asi není divu, že jsem si vybral zrovna japonskou… nemá tolik přehrání, ale přijde mi … nejkouzelnější. (Pro full menu: anglická, francouzská, německá verze.) Režie: John Hillcoat **343 = Esem: A Sound Of Halo** Esem / Eesn / Stereoman = George Marinov, můj asi nejoblíbenější hudebník z trackerské scény, IDM génius, jehož tvorba zní stejně dobře dnes jako před 25 lety, kdy jsem ji objevil. Na kanálu IDMMaster je spousta jeho tracků s dost random obrazovým doprovodem, ale kvůli tomu to sem nedávám. Ta hudba je nejvíc. 1999 jsem mu poslal pohled. 2016 koupil album. V lockdownu poslouchal jeho jam na Twitchi. Poslouchejte & nakupujte na Bandcampu. Jeden z jeho tracků, který mám doslova vypálený v hlavě: Time III: Plastic Ego (doprovodný text)… the rest is white hiss. until the winter comes to its end. Režie: TheIDMMaster **298 = Everything But The Girl: Nothing Left To Lose** Tuhle skupinu byste ode mě asi čekali, ale možná spíš Walking Wounded nebo Missing – nicméně, jejich návrat po 20+ letech s albem Fuse byl oznámený tímhle geniálním videoklipem a písní Nothing Left To Lose (která, přijde mi, vhodně navazuje na to, co bylo). A ten klip… Já tam z nějakého důvodu vidím Sandmana. Ta magická a trochu děsivá atmosféra je prostě … wow. Režie: Charlie Di Placido **300 = Faithless: God Is a DJ** Kulaté číslo si zaslouží něco speciálního. Totální hit: Bůh je DJ, což je takový paradox od buddhisty, co má skupinu, co se jmenuje Faithless… 😎 a k tomu možná nejúspěšnější klip se znakovou řečí. (BSL: v tomhle je zajímavé, že britská a americká znaková řeč nejsou nijak zvlášť příbuzné; americká je bližší francouzské.) Anyway. Věta „This is where I heal my hurts“ je tady prostě léta se mnou. A tady jedno milé „video ze zákulisí“ ke 20. výročí této výjimečné skladby… Bohužel, Maxi Jazz zemřel v prosinci 2022 😢 Režie: Jamie Catto **322 = Four Tet: As Serious As Your Life** Zasloužilo by si to o pár milionů shlédnutí víc, to je bez debat. Pratchett meets Monty Python – tady si užijte geniální sestříhání nejrůznějších skupin a jejich Morris dance – a Four Tet, parádní album Rounds (které jsem poslouchal kdysi a teď se mi to připomnělo s tou Neneh Cherry). Anyway, užijte si to :) Ještě tady je tenhle videoklip… rok 2003 a Flash z toho jsou hrozně vidět (vlastně jak ten Kamil Jasmín, co jsem onehdá taky linkoval), ale taky to má něco do sebe. Režie: Dougal Wilson **314 = Gogol Bordello: Immigraniada** Už vlastně nevím, jak jsem na ně natrefil, ale je to určitě víc jak 15 let zpátky (asi Colours?). Ještě před válkou na Ukrajině ovšem bylo vlastně cokoli od nich nejen zajímavá hudba, ale politický statement. Zajímavé osudy, pořádný hudební nářez. No a dnes v kontextu Trumpových prvních dní v úřadě je to asi ještě aktuálnější! Koho by to zajímalo, tak rozhovor nejen o Ukrajině v Guardianu a behind the scenes ke klipu. Režie: Isaiah Seret **284 = Gramophonedzie: Why Don’t You** Jeden song pro vánoční úklid! A k tomu ještě ze Srbska, kdo by to řekl. Hlavní sample je od Peggy Lee z roku 1942, klip je super, tak do toho kopněte a jděte rychle vydělávat na dárky 🎅 Režie = JMD aka Joe & Tim **348 = Guano Apes: Lord of the Boards** Prý za tím není žádný speciální příběh a song napsali „na zakázku“. Ale tahle německá kapela s chorvatskou zpěvačkou byla ve druhé půlce devadesátek totální hit, zejména pro diváky Vivy – taky proto, že právě díky jejich talentové soutěži prorazili. Videoklipy jsou dva, ale lepší je samozřejmě ten se sněhem a snowboardy (ale jestli mám režiséra správně právě k tomuto, zůstává trochu otázkou). Režie: Erçin Filizli **334 = PJ Harvey: A Perfect Day Elise** A reunion of sorts… Já PJ Harvey poslouchal někdy ke konci devadesátek (a tohle video si dokonce vybavuju), ale pak se naše cesty rozešly. Nicméně, PJ Harvey a její tvorba stojí za sledování obecně a je tedy k čemu se vracet. Ale pozor: není to zrovna easy-listening. A dnes, když už rozumím i textům, tak tuplem. (Ale ono bylo jasný i bez přesného porozumění, že ta ženská je divná!) Režie: Maria Mochnacz **316 = Hm…: Znáš dálku?** Moje oblíbená skupina a jejich album Plán na zimu, které jsem dostal od Michala K. (?) – klip od sebe z okna stvořil můj spolužák Martin Bednarski (a má to víc přehrání než cokoli na ofiko kanálu skupiny) – a tak je to tady se vším. Ivan Blatný zdraví z blázince do našeho blázince. 0becně: strašně cením, co dokázali s básněmi autorů jako… Jiří Orten – U tebe teplo je, Vítězslav Nezval – Sbohem a šáteček nebo ze staršího alba ..to by mohlo být zajímavé: Josef Kainar – Sen a Antonín Sova – Kdo vám tak zcuchal tmavé vlasy. Režie: Martin Bednarski **311 = Hole: Malibu** Potkalo se to: stejný režisér jako u toho Mansonova klipu, text – Courtney Love, Hole jako jedna z nejsilnějších „feministických“ rockových skupin ever, hořící palmy, na které jsem si očividně podle komentářů nevzpomněl jen já, když bylo teď Malibu v plamenech. Vlastně to nikdy stylově nebylo něco mně blízkého, ale je to silné a pořád dobré – i po letech. Režie: Paul Hunter **361 = Hooverphonic: Mad About You** Ve středu na Flédě? S Laďkou jsme se shodli, že jsme tam nich oba (nezávisle na sobě) byli, ale tentokrát asi nejdem, i když s nimi je znovu Geike Arnaert (a ta tam tehdy nebyla)… Ale Mad About You a divné oživlé zelné monstrum jsou prostě super, takže vy klidně jděte – na 25. výročí, jsem zvědavý, jaký tam bude průměrný věk 🤔 Režie: Peter Christopherson **326 = Michal Horák: Plány jdou** Flákám to, pardon. Budu si muset udělat trochu buffer, ale tak těch posledních 40 už nějak doklepu :D takže což, asi je lepší se tvářit, že je to součást plánu?! Jako i jindy jinde… Moc aktuálních českých tvůrců neoblibuji, ale kdo by mohl nemít rád tady něco takového? Do současných průserů trochu pozitivní nálady je dost potřeba… Režie: Martin Hammerschlag **296 = House of Pain: Jump Around** Moc nevím proč, ale tihle irští hooligans mi byli vždycky sympatický, možná proto, že jsou to takoví ti, co po nich ostatní šlapou, ještě než to potkalo Poláky a obecně východoevropany :) anyway, tohle je jejich první a vlastně jedinej úplně zásadní hit, co zná naprosto každej, takže na 2.1. dobrá volba 😎 Režie: David Perez Shadi **357 = Chemical Brothers: Star Guitar** Není to asi můj úplně top song od Chemical Brothers, ale určitě jeden z nejlepších klipů ever (a nemusíte ani být extra fanda vlaků – pokud jste, přidejte ještě body navíc). Geniální myšlenka – jak dostat všechny nástroje a strukturu hudby do obrazu – skvělá exekuce, jedna z top Gondryho věcí vůbec (ještě si vemte, že je to kruciš rok 2002!). Takže nasedněte na francouzský vlak a jedem! Režie: Michel Gondry **295 = Kamil Jasmín: Na tu svatbu** Vlastně to mělo být ještě na Silvestra, ale nevadí; do roku 2025 taky toprí! Trocha toho turbofolku a klip, který je pravda poplatný své době a tehdejším technologickým možnostem (pamatujete, co vypadalo přesně takhle? no ano, Macromedia Flash je totálně znát) – ale vyhrálo to i nějaké ceny a zestárlo to vlastně docela dobře! Vašek je součástí Amanita Design a jsme o 20 let dál… Jo, a málo se to ví, ale tenhle totální hit měl v playlistu i Tiesto, se mrkněte sami, jak to šlapalo! Režie: Václav Blín **278 = Jazzanova feat. Clara Hill: No Use** Claru Hill jsem vypískával v roce 2007 na Wilsonicu, ale v tomhle drahokamu smooth nu-jazzu a down-tempa je úžasná; vlastně mi přijde zásadní ten kontrapunkt uhlazené hudby a depresivního (nebo to tak čtu jen já?) textu. A divný low-cost video (který je navíc asi blbě nahraný, takže to tam několikrát drhne) k tomu přesně sedí. Režie: Hector Muelas, Chiara Arroyo & Victor Moreno **304 = Jazzpospolita: Czerwona Flaga (ale ja się kąpię)** Skalpel má fanoušky po celém světě, to Jazzpospolita je myslím relativně „polská“ záležitost, což je podle mě škoda – a tenhle videoklip (mě to připomíná Zeměplochu a skřítky z fotoskříněk) je prostě krásná věc! 😍 Režie: Julia Bui-Ngoc **306 = Wyclef Jean: Gone Till November** Ten klip si pamatuju ze svých MTV / Viva dnů – ale vlastně mám dojem, že jsem tehdy dost možná vůbec nezaznamenal, že je tam Bob Dylan, protože ten mi tehdy nic neříkal :)) no a taky mi samozřejmě nedocházelo, že to je o životě dealera / nebo že jsi v base… Ale jinak je to krásný! Režie: Francis Lawrence **312 = Paul Kalkbrenner: Cloud Rider** Berlin Calling zná asi kdekdo, ale znáte tuhle videoklipovou trilogii? Jak se týpek snaží dělit o radost z hudby, ale dostane vždycky jen v lepším případě odmítnutí a v horším strašnou sadu? Dejte si i ty dva další klipy – pokračování. Btw. taky vám trochu připomíná Otíka? 🤔 Režie: Bjoern Ruehmann **277 = Valentino Khan: Deep Down Low** No, tak budeme doufat, že dnešní večírek dopadne dobře a pokud budeme mít pak munchies, nedopadneme jak tady týpek, co si chtěl dát něco dobrého, ale všechno bylo deep down low. Režie: Ian Pons Jewell **364 = Kings of Convenience: Failure** Předposlední. Erlend a Eirik jako mlaďoši a krásná Ina Grung (Eirikova žena, znáte z obalů desek KoC). A jako vždy geniální nostalgicky chill atmosféra, tak akorát malinko utěšující: Have no fear your wounds will heal! PS: Kings of Convenience – Documentary (vzniklo okolo vydání alba Peace Or Love), půl hodinka velmi upřímné zpovědi :) Režie: François Nemeta **294 = Berenika Kohoutová: Dělám stojky** Je Silvestr, takže si můžeme dovolit ledacos. I dělat stojky. Je to tak blbý, až je to skvělý, co k tomu dodat. Párty! Režie: Jordan Haj & Givinar Kříž **358 = Kutiman – Mix Jerusalem** Velikonoční čas a tak tady máte jeden pozdrav z Jeruzaléma. One and only: Kutiman a první z jeho kouzelných mixů měst, kdy natáčel různé hudebníky a dělal z toho geniální koláže… Tahle má úžasnou atmosféru. Režie: Kutiman **315 = Květy: Tulák** My děti ze stanice Heinrichova máme samozřejmě ke skupině Květy zvláštní vztah. Evžena znám už někdy od konce 90. let a baví mě jeho pokora a opravdovost, hravost a možná i okraje šílenství. Asi nejvíc crazy bylo dívat se, jak hraje sám sebe v Marťanských lodích. Toto je výborný klip z výborného alba, správně minimalistický a přesto velmi působivý. (Ale pak jsem četl nějaké smutné příběhy s ním v hlavní roli a celé mi to trochu zhořklo, i když je to všechno tak dávno…) Režie: Pavla Kačírková **281 = Little Big: Kurwa** How many cultures do you want to add to the video? Little Big: Yes Aneb po 40 let starých klasikách je tady LIttle Big v exilu, Rusové s heslem „jebat Putina“ a podporující Ukrajinu. Tentokrát s velmi polským singlem! Režie: Radislav Lukin **299 = Lunchmoney Lewis: Bills** Zítra ke strojům (teda, ne že bych přes prázdniny vůbec nepracoval, ale je pravda, že v kanclu jsem byl minimálně). Takže co už, dáme si na nedělní večer jednu o tom, že makat se musí a ty účty se samy nezaplatí 🤷 pokud teda nejste tlustej rapper, co o tom napíše song a ten mu ten ca$h vydělá… (imho je geniální mít k tomu přezdívku „Lunchmoney“.) Režie: Emil Nava **344 = Mandalay: Beautiful** Jaksi se mi vynořila tahle skupina a jejich album, co prý nadchlo Madonnu a líbilo se kde komu – škoda, že se ta dvojice ve chvíli velkého úspěchu nějak smutně rozešla. Ale tohle zůstalo a není špatné si to připomenout :) Režie: Adam Berg **309 = Marilyn Manson: I Don’t Like The Drugs (But The Drugs Like Me)** Já ho vlastně nikdy neměl rád, nicméně tahle „Bowie stylizace“ z alba Mechanical Animals je určitě v rámci historie videoklipů na konci devadesátek jedním z podstatnějších a zapamatovatelných počinů (taky to tehdy běželo na MTV prakticky pořád) a samotný název a text prostě zaujmou – včetně toho, že je poměrně jasné, že nejde jen o „narkotika“. Režie: Paul Hunter **359 = Massive Attack: Teardrop** Když jsem to viděl poprvé, tak mě to přišlo docela strašidelný; dnes to vnímám jako spíš uklidňující baladu, jednu z těch nejzásadnějších písní Massive Attack vůbec, kterou si můžu pustit prostě kdykoli. Režie: Walter Stern **347 = Men At Work: Down Under** Ten song určitě znají úplně všichni, jeho klip, příběh nebo důležitost pro Austrálii už možná ne :) vyšel dřív, než se skupina dobrala první pořádné smlouvy, pak to byl celosvětový hit, píseň se stala svého druhu australskou hymnou a 28 let po vydání byli Men At Work zažalovaní kvůli části melodie na flétnu – a prohráli (že to „vykradli“ z dětské písničky Kookaburra). Tady je srovnání těch dvou písniček, no mě to hlava nebere. V komentářích zmínka, že to přímo vedlo ke smrti flétnisty, Grega Hama :( Režie: Tony Stevens **339 = Midi Lidi: Lux** Páteček! Já vlastně Midi Lidi poslouchal jen okolo jejich prvního alba („Jsi můj bujón!“ znělo na Veveří a já tančil až do rána), ale pak jsem je nějak ztratil z dohledu – ovšem připomenutí Dejvické nádražky feat. Vašut, Holý & Fajt (a Robyn Kvapil s transparentem a další naši), to i s ohledem na aktuální situaci stojí za to! Režie: Petr Marek **282 = Michajlov: Kerecki** Jeden známý na FB objevil Michajlova, což – pokud to nevíte – je rap, který není takovým tím rádoby gangsta hustle nesmyslem, ale vážně dost od podlahy a z ulic Bronxu (brněnského). Tady se vrátil do rodného města na Zakarpatí… Doporučuju. Režie: Marys **292 = Kylie Minoque: Come Into My World** Jeden z Gondryho top klipů vůbec, jedna Kylie dobrá, dvě Kylie lepší a tak dál… Jak někdo psal, tohle video si stojí za to pustit několikrát a užívat si detaily! Režie: Michel Gondry **351 = Moby: Natural Blues** Blíží se konec seriálu a tak se dostane na pár srdcovek – a Mobyho klip (se zpěvačkou Verou Hall a nahrávkou z roku 1937), který člověk vnímá asi trochu jinak, když musí přemýšlet nad stárnutím a smrtí svých blízkých – a nakonec, i nad tou svojí. Tak ať máte na co vzpomínat. Zároveň to není jeden skvělý klip, ale dva; ten druhý, kreslený, je vlastně takovým pokračováním k Why Does My Heart Feel So Bad a kupodivu vyznívá (tedy aspoň za mě) docela optimisticky. Pro úplnost: verze z alba Reprise, 2021 – feat. Gregory Porter & Amythyst Kiah (Gregory je úžasný, ale za sebe dávám přednost „originálu“). Režie: David LaChapelle **346 = Mono: Silicone** Piřpomněl @stooovie – Mono vydali jedno album, které je hned dostalo do první trip-hopové ligy – je to mix filmové nostalgie a poměrně sofistikovaných hudebních narážek (přečtěte si víc o albu na Wikipedii) – ale o klipu jsem nikdy neslyšel a protože i deska mi nějak vypadla z repertoáru, byl to po té připomínce docela zajímavý objev. Černobílý, znepokojivý a lehce surreálný. Díky! Režie: Nick Abrahams & Michael Tomkins **285 = Mucha: Ježíš** Marek Daniel je nejvíc, a když máme zítra ty Vánoce, tak nesmí chybět tenhle skvělý song. Mucha jich má spoustu, ale „přivážu na sebe dvě kila trhaviny, nemyslíš na Ježíše, tak myslíš na kraviny“ – no vezmu si nějaký blasfemický tričko a šup na mši! Režie: Mike Straka **331 = Múm: Green Grass of Tunnel** Zase Island. Náhoda? Nemyslím! Ambient / IDM, nebo jak se tomu tehdy říkalo – později by to asi zapadlo dobře do kolonky „chillwave“. Jemné, melancholické, detailně vykreslené – i v tom klipu, byť tedy kvalita odpovídá tomu, že to někdo nahrál před 18 lety a lepší verze není :( Režie: Joe Gerhardt & Ruth Jarman **274 = Zuzana Navarová: Andělská** Nějak ty klipy flákám, takže to budu muset určitě protáhnout víc než na rok… tohle navíc ani klip nemá, ale když jsme dnes šli do města okouknout vánoční trhy a zaslechl jsem to na Moraváku, říkal jsem si, že to sem dám, protože to je prostě asi moje nejoblíbenější vánoční písnička 💕 Režie: antenka66 **321 = Youssou N’Dour ft. Neneh Cherry: 7 Seconds** Tehdy mi to připadalo boží a pořád mi to přijde velmi působivé. Vlastně jsem tehdy neměl páru, co je to za jazyk na začátku, teď už vím: wolof, nejpoužívanější jazyk v Senegalu. Zároveň jsem vůbec neznal hudební zákruty Neneh Cherry (rodiče, partnery, nebo že na jejích albech se podíleli třeba Massive Attack nebo Four Tet). Teď už to vím, takže dobrý! Režie: Stéphane Sednaoui **283 = Opus III: It’s a Fine Day** Věděli jste, že je to vlastně cover? A že originál se stal urban legend o prokleté reklamě na Kleenex kapesníčky v Japonsku? Video je dost hrozný, ale tenhle song je legendary, hymna raných devadesátek, propojení ravu a ambientu, prostě boží. Režie: David Betteridge **338 = Joan Osborne: One Of Us** Není moc mainstreamových písniček o Bohu a ještě s takovou dobrou otázkou – jako je právě tahle. Joan k tomu řekla, že je to jako by se ptalo dítě a vy si díky tomu uvědomíte, že to je vlastně něco, nad čím už jste fakt dlouho nepřemýšleli. Moje oblíbená. A klip má moc pěknou atmosféru. (Behind the scenes zde!) Režie: Mark Seliger & Fred Woodward **336 = Pacifica: With Or Without You** To není cover U2, to je výjimečná situace, že se mi nějak stalo, že jsem narazil na novou hudbu, která mě dost zaujala – holčičí skupina z Argentiny! V tomhle klipu jsem si nejdřív říkal „co je to za vlak“, ale je to samozřejmě obytňák. Hrozně fajn atmosféra (já rád time-lapsy!) a holky jsou boží. Trochu to má takovej retro-feeling, ale zároveň jsou úplně současný, aktuální. Mrkněte třeba ještě na klipy Anita nebo na cover Take On Me – za mě fakt pecka 😍 Režie: Lucas Guerineau & Axel Franks **332 = Peace Orchestra: Who Am I?** Neoficiální video, které ale docela dobře sedne k téhle geniální skladbě od Petera Krudera. Můžete také znát z Animatrixu. Monumentální downtempo, soundtrack pro váš trip na ketaminu, soumrak devadesátek. PS: zítra v devět začíná Bandcamp Friday, vytáhněte šrajtofle a sypte to svým oblíbeným umělcům. Režie: Chrizz Roxx **318 = Pet Shop Boys: Go West** Tohle navazuje na Dusty Springfield (která se koncem osmdesátek vrátila právě díky spolupráci s nimi), ale tenhle cover, který spojuje Rusko, post-komunistické naděje, dnes už jen komicky vypadající počítačové efekty, totální gay náladu a echt americké emo volání po dobývání nových zítřků… To jsou early devadesátky se vším všudy, kdo nezažil, tomu se to těžko vysvětluje :D Režie: Howard Greenhalgh **350 = Pink Floyd: Another Brick In The Wall, Part Two** Jeden z nejzásadnějších songů a i klipů ever, asi. Takže by to tu prostě nemělo chybět. Jak to zestárlo? No líp, než Roger Waters, to je jisté. Režie: Gerald Scarfe **310 = Pink Freud: Come As You Are** Tohle se asi úplně nedá nazvat klipem, nicméně dostat do tohoto seriálu najednou Pink Floyd, Nirvanu, Freuda a Polsko…? Plus je to hlavně samozřejmě boží cover a Pink Freud jsou vůbec super (doporučuju mimo jiné „Pink Freud Plays Autechre„). Tak trochu jiný jazz! Režie = ? **325 = Placebo: Pure Morning** Pamatuju si, že tohle mělo hrozně heavy rotation, a ta slow motion ne-sebevražda byla jakýmsi zvláštním způsobem přitahující. Dneska vlastně nevím. Už mě to zas tolik neba, zbytečně nastavovaný…? Asi jo. Naopak tohle jsem snad v televizi neviděl ani jednou; ale možná taky proto, že tou dobou už jsem se mnohem míň koukal na televizi :) zde v „prodloužené“ verzi jako krátký film Song to Say Goodbye. Režie: Nick Gordon **287 = Barbora Poláková: Nafrněná** Budeme muset zrychlit. Protože koncesionářské poplatky jsou záležitost štědrovečerní, dáme si božihodové rodinné sessions! Všichni ví o všech víc / A všechno co se teď říká – tak se na to vyserte a hoďte se do vánočního chillu bez ohledu, na to co se o vás zrovna říká. PS: ovšem nejlepší verze klipu je tenhle crossover feat. Dita P. – protože to je … no to je nejvíc. Režie: Tereza Kopáčová **288 = Poletíme?: Chlastáme na festivalu** K závěru Vánoc a roku vůbec se hodí trochu zakalit. Jeden z prvních klipů brněnské skupiny Poletíme? z jejich debutu Jednoduché písničky o složitém životě, který natočil frontman Ruda Brančovský na kultovním festivalu Křídla. Všichni, co tu s náma nejsou – tak jsou blbí, že tu nejsou! (Imho by se tohle už dneska takhle natočit nedalo – začíná mi být nostalgicky i po roce 2010!) Režie: Rudolf Brančovský **362 = PSH: Fuck Off** Podobných tracků by klidně mohlo být víc a je teda smutný, kam jsme se za těch devět let posunuli :( jak u nás, tak v sousedních zemích, tak vlastně všude. Takže fuck off náckům a nenávisti. Ale já pořád věřím, že to dopadne dobře. Doufám. Režie: Vít Hradil **291 = RJD2: A Beautiful Mine / Nat King Cole: Nature Boy** Aneb úvodní znělka seriálu Mad Men, mixnutá s Nat King Colem – to vše nahrané na jeden záběr, v úžasném retro feelingu! Hrozná škoda, že tenhle kanál „Videos Recorded Live“ má … přesně jen tohle jedno video. Ale tak aspoň, že vzniklo tohle! Režie: Ralph Arend **353 = Röyksopp: Poor Leno** Jeden z nejsmutnějších a přitom nejmilejších songů, Röyksopp a Erlend Øye, k tomu velmi odpovídající kreslený klip, kde je Leno v kleci… Ale není to úplně beznadějné! Zejména pokud víte, že se ho někdo přeci snaží najít! …ale jak to nakonec dopadlo, to nevíme… Režie: Sam Arthur **324 = Nitin Sawhney: Letting Go** Asi se mi nestalo, abych linkoval video, co má pod 500 přehrání – a přitom to není lokální brněnská záležitost, ale klip z MTV – a to od skvělého muzikanta. Album Beyond Skin je asi jeho nejznámější (a přiznám se, zatímco ho mám dost naposlouchané, tak jiná alba vůbec) a jeho leitmotivem je atomová bomba. Tak nevím, možná se to teď zrovna může hodit víc než kdy jindy. Don’t be afraid of letting go… Režie: ? **333 = Scatman John: Scatman (Ski-Ba-Bop-Ba-Dop-Bop)** Díky @Unreed za připomenutí téhle prapodivnosti, která svého času byla stejně všudypřítomná jako Rednex – prostě vemte nejhroznější eurodance tuctuc a vymyslete, s čím to zkombinovat. Ale Scatmanův příběh (koktající jazzový klavírista) je zajímavý až dojemný a to video povedený, takže můžete dětem ukázat, že i před 30 lety se mohly prosadit dost random věci. Tak. Režie: Kerstin Mueller **303 = Skalpel: Newly Arrived From Poland / Tension** This started it all. Toto je začátek dema, které dostalo Skalpel (a starý polský jazz) do Ninja Tunes. Staré a nové se setkává a je to paráda. (Já polský jazz neznám – ale po pravdě neznám moc ani český -, takže bez Ninja Tunes bych se k tomu taky nedostal…) Pokud neposloucháte Skalpel, tak to rychle napravte. A začněte od začátku :) a nebo… začněte klidně od konce! Protože loňské album Recut je právě sbírkou remixů těch starých kousků – a je to důkaz, že to má pořád co říct :) Režie: Lukasz Tunikowski **360 = Smashing Pumpkins: Tonight Tonight** Dnes je ta noc, kdy se dějí věci, takže: je tu nejstylovější pozvánka na dobrodružné putování na Měsíc a třeba i dál, pocta panu Mélièsovi, ale pro mě tam zní… The impossible is possible tonight! Režie: Jonathan Dayton & Valerie Faris **330 = Sofa Rockers: Sofa Surfers (Richard Dorfmeister Mix)** Fenomenální The K&D Sessions se spoustou zásadních tracků, v tomto případě velmi downtempo drum’n’bass a k tomu lo-fi japonské krajinky, točené na super-8 film. Pro mě zjevení v pozdních nočních hodinách na Viva2 a láska na první pohled. Režie: Timo Novotny **305 = Spiller: Groovejet (If This Ain’t Love)** Jeden z největších bangerů ever, je to samozřejmě hrozně komerční záležitost, ale to neva; video z Bangkoku s dvoumetrovým Spillerem a okouzlující Sophie Ellis-Bextor má perfektní atmosféru a celkově je to prostě parádní kousek. Tak si dejte drink a chill a užívejte 😜 A zde bonus: notně prošedivělý Cristiano Spiller, jak se svým vtipným italským přízvukem vykládá celou story. Jak to vzniklo, jak našel Sophie, natáčel klip, šaškoval na playback v Top of the Pops a museli zaplatit extra peníze skupině, od které to vysamploval :) nice! Režie: Frank Nesemann **317 = Dusty Springfield: Spooky** Jako mnozí jsem jako první song od Dusty slyšel Son of a Preacher Man – díky Pulp Fiction. Ale měla i další hity, jako třeba Look of Love nebo právě tady Spooky (které si zase můžete vybavit ze soundtracku ze Sbal prachy a vypadni). Anyway, je to prostě krása 🥰 sixties, co jsem neprožil, ale můžu si na jejich stylizovanou podobu marně vzpomínat… Režie: ? **307 = St Germain: Sure Thing** Zajímavý, že k tomu videu se mi prostě nepovedlo nic dohledat, a přitom je to tak povedná věc – geniální atmosféra, a boží design… Jak teď Maxim Velčovský na FB zmiňoval design, co si v Arabele vymyslela Xénie, aby to u ní vypadlo moderně – tak tohle vypadá vlastně svým způsobem dost podobně ☺️ Režie: ? **276 = Stylo G x Jacob Plant: Bike Engine** Meta humory a prorocky vystihnutý outrage na sociálních sítích. A na konci smutný režisér, kterého všichni nenávidí, protože udělal tenhle strašně dementní klip! Čekujte tyhle cool nohy a neuvěříte, co tenhle banger přinese… Režie: Keith Schofield **297 = A Tribe Called Quest: Electric Relaxation** Tak další NYC a časný devadesátky: legendární A Tribe Called Quest – z nějakýho důvodu jsem jejich klipy viděl tehdy v telce málo nebo skoro vůbec; za to při poslouchání trackované hudby jsem viděl, kolik mých oblíbených tvůrců od nich sampluje ✂️ takže tak, těch parádních beatů je tam moc (a texty jsem tehdy nechytal vůbec a moc to nedávám ani dneska, ale to nakonec neva… Režie: Josh Taft **323 = Amon Tobin: Esther’s** Jak to, že tu vlastně doteď chyběl Amon Tobin? Z alba Foley Room (2007) – creepy robot, cyberpunk-noir atmosféra a trochu očekávatelná pointa :) ale vhodné připomenout, že to bude mít za chvíli dvacet let, a na to to prostě vypadá fakt dobře… a hudba nezestárla. celé album lze jen doporučit. Režie: Charles De Meyer **320 = U96: Das Boot** Přiznám se, že film jsem nikdy neviděl – ale tohle „techno“ bylo svým způsobem něco jako vstupní brána k hudbě, o níž jsem si vlastně předtím nic dobrého nemyslel (byl jsem fanoušek Beatles a rock’n’rollu a najednou tohle… a pak Prodigy a pak … už docela ledacos). Takže můžeme zavzpomínat na Německo :D Režie: Peter Claridge **302 = Vamdue Project: King of My Castle** Dřív než jsem vůbec tušil, co je to Ghost In The Shell, miloval jsem to – kvůli tomuhle videoklipu. Song byl původně ne moc úspěšný down-tempo, ta známá verze je vlastně remix. Pro mě iniciační záležitost v době, kdy nikdo v mém okolí neměl ani zbla ponětí, co to jako má být anime. And the rest is history. (A pak přišel rok 2017 a Scarlett Johansson.) Režie: Mamoru Ošii **340 = Velvet Underground: I’m Waiting for the Man** Jako spoustu jiných věcí, i na VU mě navedl Tomáš Vtípil (jeho skupiny různé tracky od VU taky hrály). Obdiv k tomuto prvnímu albu u mě nemizí, naopak. Brian Eno řekl, že i když se prodalo jen 30k kusů alba, každý, kdo ho koupil, si založil skupinu – což je urban legend, protože album neúspěšné nebylo; pravda ale je, že jeho vliv dál sílil a plně doceněno bylo mnohem později… Není to klip v pravém slova smyslu, protože ty ani nebyly – ještě jsem chtěl linknout podobné záběry a Sunday Morning, ale je tam ten úvod + pak je to loopnuté znova (abyste si užili „original footage“), ale nakonec, proč si to neposlechnout dvakrát, že (a rozlišení je o chlup lepší, poprvé vysíláno na BBC Channel 4 v roce 1994). Režie: Andy Warhol? **337 = Vepřové komety: Pusť ten buben ven** Druhý (a taky asi poslední) důkaz, že objevovat umím i dnes! Vepřové komety nám pustila o 15 let mladší kolegyně cestou na firemní party a mě se to líbí! Funky, sranda, dobrej klip… A pak jsem šokoval Laďku, že je znám (protože se ukázalo, že tam hraje jeden její kolega – prostě Česko, všichni se znají, klasika). Ale koncert v brněnském Metru jsem nestihl. Tak snad příště! Režie: Jenouch Paukert **275 = Wax Tailor: Just A Candle (ft. Mark Lanegan)** Wax Tailor – znal jsem jeho první album (což byl takový heavy sampling a retro atmoška) a pak jsem ho dlouho nějak ztratil z radaru. Pokud jste to měli třeba podobně – tak neváhejte a mrkněte se na novější věci! Několik klipů pro něj dělal Berkay Türk a teda, jako docela mazec to je. A tady k tomu máte ještě Marka Lanegana, zpívajícího o smrti. A ten umřel. Režie: Berkay Turk **280 = Wham: Last Christmas** OK, předpokládám, že letos to na tu mililardu přehrání dotáhnem! Věděli jste, že to býval léta letoucí nejúspěšnější single v Británii, který se nestal nr.1 v hitparádě? Čisla 1 dosáhl až v roce 2020 – a zopakoval to v letech 2022, 2023, i letos. Ano, aktuálně je to top of the charts 1️⃣ 🎄 Royalties byly často darovány na nejrůznější dobročinné účely. PS: přidám ještě dva covery – RetroPoland a Postmodern Jukebox. Režie: Andrew Morahan **293 = Robbie Williams: Supereme** Kolem roku 2000 byl Robbie všude a pořád a jeho klipy měly fakt velkou rotaci. Hodně jich je povedených (Rock DJ, Millenium), ale já bych připomněl tady oslavu F1 a Jackieho Stewarta. Rivalové daleko, a tady je to trochu víc do komična, protože Bob nakonec prohraje kvůli tomu, že má průjem a jeho manažer ho zamkne před závodem v karavanu 🤷‍♂️ Režie: Vaughan Arnell **341 = Amy Winehouse: Back to Black** Škoda jí – tenhle hlas zůstane jedním z nezapomenutelných a její hity o lásce a smutcích budou rezonovat nejspíš ještě s několika generacemi. V tomhle klipu pohřbívá své zlomenné srdce – má to hodně hodně styl. Režie: Phil Griffin **301 = The XX: On Hold** Tohle je totální smutná romantika. Ale nevěděl jsem, že Marfa není žádný texaský balíkov, ale úplně speciální umělecký hipster balíkov 🤩 což ovšem – naštěstí? – z toho videoklipu vůbec nepoznáte. (Jinak mi to přijde vlastně hodně zvláštní od britské skupiny, protože mi to přijde jako svět, který existuje jen někde v amerických seriálech. Nebo jsem jen starej a už si nepamatuju na vlastní dospívání?) Režie: Alasdair McLellan **290 = Pete Yorn & Scarlett Johansson: Relator** Scarlett je boží a tenhle hit (prý uspěli mnohem víc ve Francii než kdekoli jinde) má pro mě jakési speciální místo – musel jsem ho slyšet už někdy dávno, krátce po vydání, a úplně se mi vryl do hlavy 😍 no a klip je taková minimalistická parádička, podle mě to k tomu výborně sedne. Režie: Jim Wright A finále: prosinec a ta část v roce 2025, protože jsem to samozřejmě za rok nestihl, ale to nevadí, aspoň jsem stihl ve stejném roce dodělat tuhle blogovou zálohu. Such such were the joys! 354 = Air: Le Soleil est près de moi Jeden z geniálních downtempo tracků, který má zároveň https://zbiejczuk.com/blog/2025/12/rok-videoklipu-cast-ctvrta/