Petře, kde je mapka?!

Fakt, že mí rodiče používají AI mě šokuje přibližně stejně jako moje děti představa, že jejich rodiče měli někdy v životě sex.

Úkol do prvouky "napiš, kolik měří a váží tvoje máme" je docela embarrassing záležitost. Zvlášť potom, co děti zamítly můj návrh na korekci, aby mohly do váhy vyplnit "six seven".

Když si chci připadat bohatá, podívám se do konta v knihovně, kolik jsem půjčováním "již letos ušetřila".

Problémy ženy: jít na power jógu nebo demonstrovat proti vládě.

Tady je střední Evropa. Každá rodina má nějaký temný příběh z minulosti. Na začátku každého stojí politici podněcující k nenávisti. Jako tahle odporná vláda.

42 je 67 starejch lidí.

Někdo prochází životem tak, že je mladej, pak ve středním věku, a pak starej. A někdo je nejdřív kluk, pak pořád kluk, a pak starej kluk. To byl pro mě Jan Potměšil, že umřel, vůbec nechápu a jo, je mi to líto.

Polština je ASMR jazyk.

Když jsem si koupila svůj první Kindle, stala se z něj brzo moje nejoblíbenější věc. Později mi umožnil přežít rodičovskou. Přečetla jsem díky němu knihy, ke kterým bych se jinak nedostala. Jeho nástupce mám dva roky a nasere mě pokaždé, když ho otevřu. Strašnej krám. Jak se může něco tak pokazit?

Je vlastně okouzlující, jak generace alfa suverénně kašle na otazníky. Kdy prides Kde ses Trochu otázka, trochu konstatování. Trochu výčitka. Velmi úsporné.

Jsem ráda, že Disney+ občas naservíruje vyhořelým rodičům kromě princezen i sex, násilí, komplikované vztahy a... polštinu! Barzdo polecam (a děkuji za tip @masinko.czesky.online).

Když odklopíte velkej kámen, bývá pod ním žlutá pomuchlaná tráva a zmatený brouci. Tak takhle přesně si připadám, když najednou začne jaro.

Když si chodím zacvičit, často zajímavě profituju ze dvou svých povahových rysů: chaot a šprt. Většinou dobíhám na poslední chvíli. Často pak ulovím poslední volné místo hodně vepředu. Lidi, co přišli včas, jsou totiž namačkaní vzadu! Jak jako nechcete cvičit vedle paní učitelky?!

Ty SMS mě až tak nenadzvedly. Jsou mi odporní vším, co od nich přichází. Neustále manifestovaná nadřazenost Odpudivá minulost Turka Blazeovaná arogance Macinky Incel energy a kult autíček Pohrdání vědou Pohrdání úředníky Pohrdání námi všemi Je mi z nich zle.

Vánoční svátky se zavřenými obchody jsou taková simulace na kritických 72 hodin.

Cynikův adventní rádce: Smršť péefek jako příležitost hromadně odhlásit všechny otravné newslettery.

Film o Nepelovi mě uvrhl do takové podzimní melancholie, že ji musím sdílet s tímhle krásným videem. Bonus pro cyniky: Najdi Štrougala!

Josef Trojan je český Timothée Chalamet. (Taky bude za chvíli všude.)

Totální anarchie po odjezdu dětí na prázdniny!

😢😡 @visegradskyjezdec.bsky.social

One way to commemorate the end of the third year of Russia’s senseless, criminal war against Ukraine is to read the work of Ukrainians about it. Vika did not live to see the publication of this book, since she was killed by a Russian missile. But we can see her in her words.

Dnes je smutný výročí. A mně je najednou nejvíc úzko z toho, kolik zla probublává u nás doma. V Česku. Včerejší poklidnou akci na Facebooku hejtovalo 17 tisíc lidí a visí pod ní 15 tisíc převážně zlých, jízlivých, agresivních komentářů. Jak se budem ve své zemi cítit za rok? Za dva? Co nás tu čeká?

#Brno, pojďme v neděli 23. února zaplnit Svoboďák! Myslím, že je potřeba sobě i ostatním připomínat, na které straně stojíme.

Nemám ráda výraz falešná svíčková. Takové pěkné maso a prodává se jako náhražka. Svíčková z Wishe.

Ulubiony pisarz. Jednou měl být na nějaké literární akci v Brně. Vzala jsem si s sebou jeho knihu Kierunek zwiedzania, i když jsem se bála, že se neodvážím mistra poprosit, aby mi ji podepsal. Nakonec ale nepřijel. A už nikdy nepřijede.

Co o sobě prozrazujete AI? Já z textů odmazávám konkrétní údaje, jména..., ale vlastně nevím, jak velká obezřetnost je na místě.

Když čarodějové v Ohnivém poháru trápí mudly a jiní čarodějové jim pak mažou paměť, nepříjemně to připomíná případ Gisèle Pelicot. #rereadingHP

Když čtu dětem Harryho Pottera, většinu času se dojímám nad postavami v krizi středního věku. #beenthere

Jako problém tzv. swapu (výměna věcí, které nepotřebujete, za jiné věci) identifikuju to, že nesnáším věci. (To se tedy ukazuje jako problém i při životě s dětmi). #stěhování

Když jsem byla dítě, do naší vesnice se přistěhovala žena, která nosila klobouky. Moje rodiče to dráždilo. Doma to různě komentovali. Letos jsem si koupila klobouk na léto. Doteď leží ve skříni.

Poradíte knihy, které se dobře čtou, nekladou moc velký odpor a přitom nejsou úplně blbý? Něco na vypnutí mozku před usnutím? Četla jsem třeba Hory, peklo, ráj; z českých posledního Kašpárka a Torčíka, ženy z hradu od Kosatíka, různý komiksy... Můžou být i žánrovky. Ale zas ne Aristokratka apod.

Pojmenování Česka Czechia jsem nějaký čas ignorovala, protože se mi spojovalo s érou Babiše. Pak jsem se rozhodla na něj adaptovat. Američanka v práci: Čečija #nevím

Včera jsem poprvé viděla ten pořad o převýchově psů a koček. Od té doby přemýšlím, jestli by ty poučky nešly aplikovat na děti.

23. srpna 1989 vytvořili občané pobaltských států lidský řetěz spojující Vilnius, Rigu a Tallin na protest proti okupaci Sovětským svazem. Do řetězu se zapojily zhruba dva miliony lidí. Pro mě je to jeden z nejemotivnějších momentů konce studené války. Fascinující. www.youtube.com/watch?v=UKtd...

Vždycky mě potěší: Když si dělám tortillu s trhaným vepřovým a salátem a uvědomím si, že z prakticky stejných surovin by šlo udělat vepřo-knedlo-zelo, úplně jiný jídlo. Nebo česnečka: tuk, brambory, vejce, chlebový křupky, sýr. Mohla by z toho být omeleta s chlebem. Vaření je magie.

Vrátila jsem se ze služební cesty. Kdyby to bylo na mě, z hotelového pokoje bych vůbec nevylízala. Být neustále obklopená lidmi, kteří jsou se mnou v permanentní interakci, je pro mě na rodinném životě to vůbec nejtěžší.

Vždycky jsem záviděla lidem, kteří kolem sebe mají nějakou partu podobně smýšlejících lidí. Třeba lidi, co se sdružují v rámci církve. Víru jim (asi?) nezávidím, ale tu komunitu jo.

Do letošního léta jsem nevěděla, že člověk může třeba týden v kuse nespat. Když se mi to stalo, bála jsem se, co bude: zešílím? zkolabuju? Ne, ráno jsem vstala a s bolavýma očima šla dělat dětem snídani. #nespavost

Pamatuju si doby, kdy se návštěvy neohlašovaly předem a všichni měli permanentně naklizeno. I proto si myslím, že kdybych měla žít život mámy od rodiny v osmdesátých, možná i devadesátých letech, byla bych hrozně nešťastná.

Neumím udržovat děti jako ze škatulky. Bývaj pomuchlané, v divokých modelech dle vlastní volby. Asi i proto si občas vzpomenu na ženu, která loni v horách zabila své dítě a pak sebe. I na svojí poslední cestě byl klouček pečlivě oblečený, čepička vzorně nasazená, rukavice. Nechápu to a děsí mě to.

Adventní comfort aktivita: seznam dárků s podmíněným formátováním.

Advent je pro mě nejtěžší období roku. Pocit, že musím jen plnit očekávání ostatních, i když sama bych si nejradši zalezla do pelíšku, mě pokaždé úplně semele.

Hejty na bezdětné odsuzuju, ale zdroj té zášti asi chápu. Když byly děti hodně malé, bylo mi v koutku duše líto, že někdo (a ne já) si může ráno poležet v posteli, může být sám v místnosti, může někam jen tak jít, může řešit svoje problémy a vůbec mít nějaké problémy. (No jo.)

Mám ráda školní fotografie z 20. a 30. let, kde jsou všechny holčičky ostříhané na stejné mikádo "podle hrnce". Empiricky jsem zjistila, že: 1) když podomácku ostříháte dítě, dopadne to vždy zhruba takto, 2) když se dítě ostříhá samo, vyjde to také podobně.

Dnes jsem si uvědomila, že jsem starší, než byla princezna Diana, když zemřela. Zvláštní pocit, který bych shrnula asi jako "Ještě jsem nic nestihla".

Předsevzetí: brát si dovolenou podle počasí, ne podle množství práce. (Zdravím z dovolené).

Týdny po covidu já i dcera pořád smrkáme a kašleme. Kde je Peče celá země, když to člověk potřebuje?

À propos podcasty. Jako teenager jsem občas v noci hledala na svém walkmanu nějaký rozhlasový pořad s mluveným slovem. Něčím příjemným, podnětným, něčím, co mi dodá pocit, že jsem ve spojení se světem. Většinou jsem ale našla jen Miloše Skalku a toho druhýho debila.

Přednášky Timothy Snydera o Ukrajině jsem si oblíbila, je to zábavný výklad (občas trochu elementární). Taky tam je milá guest lecture od jeho manželky Marci Shore o Majdanu ("vláda čekala, že si rodiče pro svoje děcka přijedou - a oni tam zůstali s nima"). www.youtube.com/playlist?lis...