Díky gravitačnímu čočkování můžeme sledovat i některé velmi vzdálené objekty, které bychom jinak neviděli. A také nám umožňuje spatřit některé typické útvary a úkazy. Jedním z nejznámějších obrazů, které nám gravitační čočkování přináší je Einsteinův kříž. Zde je ukázáno, jak vzniká.

Nejvíce času ve volném prostoru ze všech žen strávila americká astronautka Sunita Williams, která loni, po 27 letech, opustila NASA. Při devíti vycházkách strávila ve volném prostoru 62 hodin a 6 minut. Má na kontě i jeden mimořádně dlouhý výstup, který trval 8 hodin a 17 minut.

Pohled do vysokých nadmořských výšek v Asii. Vpředu Tibetská náhorní plošina, vzadu nejvyšší pohoří světa Himáláj. Dominantou je Dhaulagiri, sedmá nejvyšší hora světa, kde významnou stopu zanechali i čeští horolezci. Fotografie byla pořízena první tříčlennou expedicí ISS v březnu 2001.

Mapa pulsarů vyzařujících v gama oblasti elektromagnetického spektra. Přehled byl pořízen Fermiho gama observatoří. Barvy zdrojů znázorňují pouze to, v rámci jakého průzkumu byl daný puslar poprvé objeven. Ty, které objevily družice Fermi jsou označeny modře.

Posádka Mise Artemis II v kosmické lodi Orion, která po 53 letech vrátí lidstvo k Měsíci. Zleva Jeremy Hansen z Kanady, Gregory Wiseman,Christina Koch a Victor Glover (všichni USA).

Nejvyšší horou Marsu, i celé Sluneční soustavy je sopka Olympus Mons. Kromě své obří výšky (přes 20 kilometrů) je také hroou velmi rozlehlou. Zde vidíme Olympus Mons proložený na mapu Francie.

Jižní nebeský pól se nachází v malém a málo výrazném souhvězdí Oktantu. Nejbližší okem viditelná hvězda k jižnímu nebeskému pólu je Sigma Octantis, která má ale magnitudu jen +5,5 a lze ji tak spatřit jen za ideálních podmínek. Na rozdíl od severního nebeského pólu je tak ten jižní těžší najít.

Díváme se na Nepálsko-čínskou hranici, do oblasti vysokého Himálaje v regionu Mahalangur. Nejvyšší hora, která je na tomto snímku z paluby ISS zachycena je pátá nejvyšší hora světa Cho Oyu. Jedná se o jednu z nejčastěji navštěvovaných osmitisícovek. Také na ní stanulo nejvíce českých horolezců.

Protoplanetární disk Oph 163131 na snímku Webbova teleskopu. Nachází se 480 světelných elt daleko ve směru souhvězdí Hadonoše. Tento disk má 66 miliard kilometrů v průměru a vidíme jej téměř přesně z boku. Jde proto o skvělý cíl pro studium vývoje planetárních systémů.

Ještě jedna fotografie Země z mise Artemis II. Na jihu i severu jsou vidět polární záře a vidět je i zodiakální světlo. Rodrigo González Peinado doplnil ke snímku souhvězdí a názvy hvězd a jedné planety, které lze na fotografii vidět.

Tato animace ukazuje rover Rosalind Franklin na povrchu Marsu, k němuž by měl odstartovat v roce 2028. Tento rover bude mít astrobiologický program a bude aktivně pátrat po životě a jeho stopách. Díky speciálnímu složenému vrtáku bude navíc umět vrtat až do hloubky dvou metrů.

Jasná načervenalá hvězda uprostřed snímku je UY Scutii, která se nachází ve směru souhvězdí Štítu, asi 5870 světelných let od Země. Jde o obří hvězdu, jednu z největších známých hvězd. Její poloměr je více než 900 krýt větší než průměr našeho Slunce. A ve Sluneční soustavě by sahaza až k Marsu.

Tato mapa pořízená sondou Gaia ukazuje rychlosti jednotlivých hvězd Mléčné dráhy vzhledem k našemu Slunci. Hvězdy ukázané modře se ke Slunci přibližují, přičímž čím tmavší modrá, tím vyšší radiální rychlost. Naopak červeně označené hvězdy se vzdalují, opět tmavší červená = vyšší radiální rychlost.

Pohled na naši galaxii Mléčnou dráhu v různých vlnových délkách elektromagnetického záření a v různých zdrojích. Zcela nahoře je Galaxie v rádiové oblasti, naopak zcela dole v oblasti gama záření.

Rima Bode je malé údolí v centrální části přivrácené strany Měsíce, nedaledo kráteru Bode. Tato lokalita byla jednou ze zvažovaných pro program Apollo. A jde také o lokalitu, která je favorizovaná pro čínské přistání na Měsíci, které by mělo přijít koncem desetiletí.

Pohled skrz okno kosmické lodi Orion na naši modrou planetu Zemi. Tyto pohledy si může vychutnat posádka mise Artemis II jako první po více než 53 letech. Naposledy něco takového bylo možné při misi Apollo 17.

Nejen misí Artemis živ je zájemce o vesmír. Existuje i mnoho jiných zajímavých misí. Kupříkladu Proba-3, která studuje naše Slunce. Její význam hezky shrnuje kolega z naší redakce Martin Gembec. www.astro.cz/clanky/slune...

Zatím největší problém měla posádka Artemis II s ne zcela uspokojivě fungující toaletou. Tu se již naštěstí podařilo opravit. Některým to možná připomene známou opravu toalety ze seriálu The Big Bang Theory, kterou prováděl inženýr a také astronaut NASA Howard Wolowitz.

Takto včera odstartovala první lidská posádka k Měsíci nejen v tomto století, první za více než 50 let. Průběh mise můžete sledovat zde: kosmonautix.cz/2026/04/02/s...

Mise Artemis II úspěšně odstartovala! Lidé se po 53 letech a 3 měsících vrací k Měsíci! Desetidenní misi absolvuje čtyřčlenná posádka. K Měsíci se dostane první žena, první Afroameričan a první neameričan. Záznam startu ke zhlédnutí níže. www.youtube.com/watch?v=wjZo...

Pohled na oblohu v rentgenové oblasti elektromagnetického spektra. Jasně viditelný je pás Mléčné dráhy uprostřed snímku, rozpoznatelný je třeba i Velký Magellanův oblak nebo kupa galaxií v Panně. Fotografie vznikla díky přístroji eRosita umístěném na ruském teleskopu Spektr-RG.

Zde vidíme trasu tří vycházek, které na povchu Měsíce podnikli astronauté Eugene Cernan a Harrison Schmitt, členové Apolla 17. Jelikož měli k dispozici lunární rover, dostali se i poměrně daleko od lunárního modulu Challenger. Šlo o dosud poslední misi na povrch Měsíce.

Sovětský a ruský kosmonaut Sergej Avdjějev strávil v kosmu celkem 747 dní, 14 hodin a 14 minut. Stal se tak prvním, kdo pobyl v kosmickém prostoru více než dva roky. Stačily mu k tomu přitom jen tři kosmické lety. Zvláště ten poslední v Sojuzu TM-28 byl významný, trval totiž více než 379 dní.

Acidalia Planitia je obrovskou planinou na severní polokouli Marsu. V této oblasti najdeme i onu slavnou horu připomínající "tvář". Významná je tato oblasti i pro kulturu. Jde totiž o oblast, kde měla přistát mise Ares III, jejímž členem byl i Mark Watney, hrdina knihy a filmu Marťan.

Prvním americkým astronautem, který absolvoval let delší než 200 dní byl Michael Lopez-Alegria. Vzhledem k jeho jménu vás asi nepřekvapí, že se narodil v Madridu a má i občanství Španělska. Jeho let při misi Sojuz TMA-9 trval 215 dní, 8 hodin a 22 minut. Šlo o čtvrtý ze jeho šesti letů do kosmu.

Pátá nejvyšší hora světa Makalu, vysoká 8465 metrů, při pohledu z Mezinárodní kosmické stanice. Fotografie vznikla 1. 1. 2026. Z českého pohledu jde o velmi významnou osmitisícovku, první na jejímž vrcholu stanul náš horolezec, konkrétně Karel Schubert. Při sestupu ovšem Schubert zahynul.

Jednou z nejznámějších hvězd oblohy je Polárka, která se nachází téměř přesně na severním nebeském pólu. I když jde o nejjasnější hvězdu souhvězdí Malého medvěda, rozhodně nejde o nejjasnější hvězdu oblohy, jak si někteří myslí. Polárka je ve skutečnosti trojhvězda. Její složky ukazuje Hubble.

Když se posádka Crew-11 předčasně vracela z ISS, nevědělo se, jaký problém nastal. Později bylo zveřejněno, že zdravotní potíže měl astronaut E. M. Fincke, nebylo ovšem zveřejněno, o co šlo. Nyní sám astronaut prozradil, co přesně se u něj stalo. ct24.ceskatelevize.cz/clanek/veda/...

Tato mapa ukazuje pohled na oblohu v oblasti gama záření, nejenergetištější části elektromagnetického spektra. Mapa byla pořízená přístrojem EGRET, jedním z přístrojů Comptonovy Gama observatoře rpacující v 90. letech.

Až do 18. století bylo suverénně největším souhvězdím oblohy souhvězdí Loď Argo. Tedy loď bájných Argonautů, tkeré vedl Iason a patřil mezi ně třeba i Theseus. Francouzský astronom Nicolas-Louis de Lacaille ovšem souhvězdí rozdělil na 4 dnešní souhvězdí - Kompas, Plachty, Lodní kýl a Lodní záď.

Nejslavnější impaktní kráter na Zemi je zajisté kráter Chicxulub nacházející se na pomezí poloostrovu Yukatán a Mexického zálivu. Zde jej vidíme na gravitační mapě. Tento kráter byl způsoben dopadem asi 10 km velké planetky. Její srážka se Zemí před 66 miliony lety vedla k masovému vymírání.

Sovětský svaz a Rusko mělo dosud jen šest kosmonautek na oběžné dráze. Nejdelší let absolvovala Jelena Kondakova, která při misi Sojuzu TM-20 strávila na stanici Mir 169 dní a 5 hodin. Drží také celkový rekord mezi ruskými ženami, při dvou misích pobyla v kosmu 178 dní a 10 hodin.

Nejvyšší hora světa Mount Everest (též Sagarmatha nebo Qomolungma Feng) vysoká 8848 m z oběžné dráhy. Zde ji vidíme z poněkud netradičního úhlu. Na snímku je totiž vidět východní strana hory, která se obvykle nefotografuje.

Nejdelší sólový let v historii kosmonautiky absolvoval Sovětský kosmonaut Valerij Bykovskij, člen prvního oddílu sovětských kosmonautů. Jeho let ve Vostoku 5 trval 4 dny, 23 hodin a 7 minut. Bykovskij se posléze do kosmu ještě dvakrát vrátil v lodích Sojuz.

Hostem sobotního dílu známého popularizačního pořadu Hyde Park Civilizace byl slavný americký astronaut Stephen Bowen. Do kosmického prostoru se vydal čtyřikrát, třikrát na palubě raketoplánů, jednou na palubě Crew Dragonu. www.ceskatelevize.cz/porady/10441...

Astronauté na první americké orbitální stanici Skylab si mohli dopřát dokonce i sprchu. Zde vidíme ve sprše velitele posádky Skylab 2 Charlese Conrada. Sprcha se ovšem ukázala jako nepraktická, a proto se od jejího užívání v kosmickém prostoru ustoupilo. Další stanice už sprchami nedisponovaly.

Údolí Valles Marineris na snímku americké sondy Mars Odyssey. Toto marsovské údolí pojmenované po sondě Mariner 9, která jej objevila je největší údolí v celé Sluneční soustavě. Valles Marineris je dlouhé 4000 kilometrů, široké 200 kilometrů a hluboké až 10 kilometrů.

Největší známý hvězda WOH G64 se nachází 163 000 světelných let daleko ve směru souhvězdí Mečouna. Leží totiž uvnitř blízké satelitní galaxie Velkého Magellanova oblaku. Tato hvězda má průměr 1540 krát větší než naše Slunce. A kdyby byla ve Slunenčí soustavě, sahala by až daleko za dráhu Jupitera.

Ruský kosmonaut Anatolij Solovjov drží hned dva rekordy týkající se výstupů do volného prostoru. Absolvoval suverénně největší počet vycházek do volného prostoru, celkem 16. Na druhém místě je sedm kosmonautů s 10 vycházkami. Současně strávil ve volném prostoru celých 78 hodin a 28 minut.

Druhá nejvyšší hora světa, K2, vyfotografovaná z oběžné dráhy. Má sice i domorodá jména, ale označení K2 se už tak zažilo, že ho ve skutečnosti domorodé jazyky převzaly a říkají hoře "kej tu". K2 je považována za nejtěžší osmitisícovku, na její vrchol nevede žádná snadná cesta.

Zde vidíme americké astronauty Wendy Lawrence a Scotta Parazinskiho v roce 1997 v průběhu mise raketoplánu Atlantis k ruské stanici Mir. Oba se měli vydat na Mir na dlouhodobý pobyt, ale byli vyřazeni. W. Lawrence proto, že byla příliš malá, S. Parazinski naopak proto, že byl příliš vysoký.

Nový díl pořadu rozhovoru o vesmíru fyziků Norberta Wernera a Samuela Kováčika se týkal budoucnosti kosmonautiky. O tom hovořil popularizátor kosmonautiky, autor několika knih a pravidelný přednášející Tomáš Přibyl. www.youtube.com/watch?v=G91L...

Hubbleův kosmický teleskop nám nabízí krásný pohled na velkou spirální galaxii s příčkou IC 486. Centrální příčka je zde opravdu výrazná, stejně jako spirální ramena. IC 486 leží ve směru souhvězdí Blíženců na severní obloze. Nachází se ve vzdálenosti 380 milionů světelných let od Země.

Dnes večer, od 20 hodin, můžete sledovat březnový Pokec s Kosmonautixem. Pořad na našel YouTube kanálu, v němž náš šéf Dušan Majer (s případným hostem) odpovídá na dotazy diváků z chatu. www.youtube.com/watch?v=ENay...

Webbův kosmický dalekohled se tentokrát zaměřil na druhou největší planet Sluneční soustavy Saturn. Ten vyfotografoval pomocí přístroje NIRCam. U Saturnu vidíte i několik měsíců. Nalevo velký měsíc Titan, větší než planeta Merkur. Vlevo pod prstencem Dione, vpravo v rovině prstenců Mimas a Tethys.

Tuto neuvěřitelnou fotograffi pořídil povrchu Země fotograf Ralf Vandebergh. Vidíme na ní Mezinárodní kosmickou stanici, velmi zřetelné jsou zejména její solární panely. Asi uprostřed snímku pak vidíme menší objekt. To je astronaut Stephen Bowen, který právě provádí výstup do volného prostoru.

17. března spadl v Ohiu meteorit a hned 21. března spadl další meteorit v Texasu. I když jste možná viděli na internetu opak, tyto dvě události spolu vůbec nesouvisely. Oba meteority měly zcela odlišnou trajektorii i chemické složení. Autorkou fotografie je Sue Ogrocki.

Výkonové spektrum fluktuací reliktního záření, tedy záření, které tu zbylo po Velkém třesku. V grafu je několik výrazných píků. Ty jsou velmi důležité. Podle jejich výšky a (vzájemné) polohy se totiž určují některé velmi důležité kosmologické parametry, jako je třeba množství hmoty a temné hmoty.

Zde je ukázáno jak rozdílně vypadá jedna jediná galaxie na různých vlnových delkách elektromagnetického záření. Jde konkrétně o 23,5 milionu světelných let vzdálenou Vírovou galaxii (M51), která leží ve směru souhvězdí Honicích psů.

3. nejvyšší hora světa a nejvyšší hora Indie, Kangchenjunga (8586 m), na snímku pořízeném z paluby ISS. Kangchenjunga, viditelná i z blízkého Darjeelingu, byla dlouho považována za nejvyšší horu světa. Její jméno v překladu znamená Pět pokladnic velkého sněhu, což je odkaz na jejích pět vrcholů.