Vždy se těším na podzim v La Sal Mountains. Pokaždé mě překvapuje zběsilá rychlost, jakou tu podzim přebírá vládu. Ještě před týdnem aspeny zářily letní zelení. Tak, ještě jeden obrázek a teď už vzhůru na dlouhou cestu domů, k urně😉

Indiánské léto mezi červenými skalami na chvilku vyměním za podzimní nevlídno doma. Stojí mi ta cesta za to? Vždyť mám jen pouhý jeden hlas… Když vidím ten zástup morálních mrzáků, vylézajících ze svých nenávistí čpících děr, neodpustila bych si, že právě můj hlas chyběl.

Podle legendy Navahů, je Átse A ts’oosí (Orion) lovec, který napíná luk, připravený vystřelit šíp. Symbolizuje ochranu. Stojí před dětmi (Dilyéhé - Plejády), a chrání je. Jako by věděl, že i děti tady na zemi (Američané) skutečně potřebují ochranu před zlým - oranžovým - duchem.

„Myšlenky jsou jako šípy: jakmile je vypustíte, zasáhnou svůj cíl. Střežte je pečlivě, jinak se jednoho dne můžete stát obětí svých vlastních.“ Moudrost lidí kmene Navaho je univerzální. Všichni, kteří se snaží ovládnout davy, by na to měli myslet.

Kámen tiše bdí,
v jeho mlčení klid spí,
tichý přítel můj.

Neumím se modlit. Neumím oslovit Boha. Mým večerním rituálem je pohled na poslední paprsek slunce. Moje chvíle pro zamyšlení a úklid v duši.

Když teplota vzduchu atakuje čtyřicítku, ráda si u vody udělám pohodlí. Zvlášť, když jsme s mým mužem v širokém okolí sami😇
Trochu to tady poslední dobou flákám, na můj feed začíná pomalu padat digitální prach. 
Tak aspoň jednu fotku, abyste na mě úplně nezapomněli😘

Dnes v noci teplota neklesla pod 27° C. Nedalo se spát. Uprostřed noci jsem se proto vydala na procházku a nakonec se ráno zastavila i u Mesa Arch v Canyonlands. Východ slunce je tady vždycky parádní podívaná. A teď už zase honem-rychle-střelhbitě do stínu😎

Této cestě po skalách u Moabu v Utahu, se říká Hells Revenge (Pekelná pomsta). Upřemýšlet k smrti bych se mohla, přesto nikdy nepochopím proč😜

Republikánská strana pod vedením Donalda J. Trumpa, (nejlepšího prezidenta od Lincolna, možná i lepšího), přišla s návrhem, který otřásl americkou politickou scénou. Nový zákon, přezdívaný „Patriot Act 2.0: Den hrdosti“, má za cíl ustanovit 6. leden jako národní svátek - 1/12

Přehrada Lake Powell si zaslouží alespoň krátké vlákno, ve kterém se pokusím popsat několik zajímavostí, které se pojí s tímto unikátním vodním dílem. Není to jen tak obyčejná přehrada. Pojďme se proto na některé zajímavosti podívat podrobněji.   Vlákno🧵👇   1/7

Průzkum zatopené poušti pokračuje😎 Že bych ale více zkoumala než relaxovala, to nemohu říci😊

Ráda chodím do červených skal a objevuji nová místa. Jelikož jsem to ale posledně s vycházkou do pouště lehce přepískla, možnost zkoumání zatopených skal z paluby loďky a v těsné blízkosti vody, mně teď přišla vhod. Lake Powell je 13krát větší než Lipno. Je co objevovat.

Když se v poušti blíží teplota ke čtyřicítce a trvá to už řadu dnů, nezbývá než se přesunout k vodě. Na Lake Powell jí ještě trocha zbývá, tak než úplně zmizí, trochu si zablbneme. Jako za mlada 😎

Východ slunce nad utažskými kaňony na dobrý večer😉 Každé ráno čekám, v jakém stavu nám sem sluníčko pošlete. Zatím vždy v pořádku👍😜

Svítání v Canyonlands. Nedokážu se dost nabažit ranních barev. Jsou úplně jiné než ty večerní.  Teplé odstíny mědi a terakoty, rudé a okrové tóny se mísí s chladnou modří oblohy, která se zbarvuje jemnými tóny, jako když malíř lehce přejíždí štětcem po plátně. Začíná nový den.

Capitol Reef, Utah. Neprávem opomíjený národní park. Častokrát jsem slyšela větu: “Je tam všechno, co už jsme viděli v Arches, Canyonlands, Bryce Canyon nebo Zionu”. Je to pravda. Ale právě tento mix přírodních krás, podtržený tím, že park není přeplněn turisty, mě o to víc láká.

Jedno z mých nejoblíbenějších míst na severním okraji Canyonlands. Bývá odtud vidět krásný, fotogenický západ slunce. Ale ani rozbřesk tady není úplně marný😎 Dokážu tady sedět několik hodin a jen tak se dívat a poslouchat vítr, jak zpívá ve skalách a kaňonech.

Pojďme si připomenout některé starší a dobře zdokumentované výroky Donalda Trumpa.  🔸„Kdyby Ivanka nebyla moje dcera, možná bych s ní chodil.“  Tento výrok zazněl v rozhovoru v pořadu The View, v březnu 2006.  🔸„Je opravdu kus, taková kráska. 1/5

Na začátku byla chuť podívat se na místa, kam se úplně každý nedostane. Nebyla v tom žádná touha po adrenalinu, nebo po extrémním fyzickém výkonu. Chtěla jsem jen zažít to, co zažili první průkopníci, když do této země přišli. Aspoň trochu. Dlouhé vlákno právě začíná🧵👇 1/21

Pustila jsem se do popisu našeho dobrodružství v kaňonech. Bude to zřejmě dlouhé vlákno😎 Dnes tedy jen další obrázek z cesty.

Vrátili jsme se z pětidenní cesty až osmý den. Důvody popíšu později. Teď nemám sílu. Jsem ráda, že jsme ten dramatický týden v rozžhaveném pekle přežili. Chtěla jsem to ještě zkusit. Povedlo se, ale bylo to už naposledy. Někdy příště už bych to nejspíš vzdala.

Když člověk neví, co ho na cestě čeká, nemůže se na všechno stoprocentně připravit. Ale právě proto se tomu říká dobrodružství. Dnes je 35° C. Vyrážíme na pětidenní pěší cestu mimo jakoukoliv civilizaci. Buďte na sebe hodní😊😎

Rozhodla jsem se otestovat své morálně-volní vlastnosti a fyzičku. Možná to bude už naposledy, protože jsem zjistila, že kupodivu nemládnu😅 Naplánovala jsem si pěší túru v té nejméně přístupné utažské krajině, cestu z Canyonlands, podél Green River dál na sever. 1/4

Dnes jsem na procházce potkala chipmunka. Chvíli na mě hleděl, tak jsem se mu představila. Ing. Alena Boninska, M.S, EMBA. Z nějakého důvodu ho to vůbec neohromilo😜 Víc by ho zaujaly oříšky než tituly. Ale když jsem řekla, že jsem Ta-od-červených-skal, to už nevydržel a utekl🐿️🤭

Když se v Americe řekne “Fly, Falcon!” většina lidí si dnes představí Muskovu raketu. Přestože nic proti technologickému pokroku nemám, mému srdci lahodí více tento sokolí let🪶

Slunce v poušti. Ráno se na něj těším, abych pak před ním celý den hledala úkryt. Dvě hodiny po poledni ho už vskutku začínám nenávidět. Ale když večer zahlédnu jeho poslední paprsky, smířlivě dopadající na rozpálené skály, je mi vlastně docela líto, že už zase odchází☀️

Miluji spánek. Ale jsem sova, proto uléhám mnohdy až hluboko po půlnoci. Ráno je spánek nejsladší🤭 Jsou ale dny, kdy naopak vstávám ještě před rozedněním, abych se vypravila ven, zažít příjemný chlad při svítání, dříve než se bude slunce snažit rozpustit písek a okolní skály😎

Dole v údolí, v poušti mezi červenými skalami, je právě 35° C. Jen 15 kilometrů odtud leží zalesněná oáza, izolované pohoří La Sal Mountains, kde je teď moc příjemných 17° C. Místo spuštění klimatizace, je příjemnější procházka v zeleni. Ještě, že to máme tak blízko😊

Přemýšlím, co mi po návratu domů bude chybět nejvíc. Červené skály, kaňony s všudypřítomnou příchutí dobrodružství a rizika, nebo blízkost všemožných přírodních skvostů? Nejvíc mi bude chybět noční nebe, s hvězdami od obzoru k obzoru. Tmavá noc, jakou doma už neznáme.

Tak jsem se “konečně” také osobně setkala s ICE, místními familiérně přezdívané “gestapo”. V supermarketu jsem zahlédla chlapa v bundě, na zádech nápis ICE. Chvíli jen tak postával a rozhlížel se. Potom neomylně zamířil ke dvojici snědých, mexicky vyhlížejících řemeslníků, 1/8

Zrcadlení”, Grand Teton, Wyoming.

Cesta k Delta Lake. Grand Teton, Wyoming.

Jsou místa na Zemi, kde můžete vidět a zažít zároveň všechna roční období. Grand Teton ve Wyomingu, je jedním z nich.

Po příletu do Salt Lake, jsme se vydali do našeho přechodného domova na jihu velkou oklikou. Vyrazili jsme na sever😉 Ještě v pátek jsem fotila mlhu v údolích na Valašsku, teď nás vítá mlha v podhůří Grand Teton🏔️

Stejný strom, 6. června minulý rok a dnes. Když jsem změnila plány odletu a zabrousila ještě na chvíli domů, bylo to i kvůli třešním. Některé věci se naplánovat nedají, příroda má nad námi pořád ještě navrch🍒😎

Dnešní mlhavé ráno na Valašsku, po včerejší ukrutné bouři, kdy veškerý led, spadlý na zem v podobě krup, proměněn ve vodu, se za doteku prvních ranních paprsků dere zpět k nebesům.

Přesně před rokem jsem se vydala do našich Bílých Karpat nocovat. Zažila jsem tam tehdy nejhorší bouřku ve svém životě. Dnes v podvečer, jsem si vyšla na liduprázdnou Velkou Javořinu. Bouřce jsem tentokrát utekla😎

Když jsem těsně po listopadu ‘89 poprvé vycestovala do Rakouska, cítila jsem rozechvění z nových možností. Dnes se rozhoduji, jestli poletím do Ameriky, nebo se ještě před tím na pár dnů zastavím doma. Tyto možnosti si už nikdy nenechám vzít, i kdyby Rajchl na Konečné rajtoval😎

Andalusie. Olivové háje kvetou, olivy budou dozrávat na podzim 🫒 Donald zlobí a zdá se, že nemíní přestat s vymýšlením dalších a dalších ekonomiku ničících hovadin. Ve mně mezitím uzrál plán. Část svých aktivit přesunu sem. A když mě Donald nase*e, tož mu neprodám ani pecku🤭

Opět na cestách. Tentokrát pracovních. Kdo dokáže identifikovat, kam jsem přiletěla a co to tam pode mnou je, získá ode mě poklonu a titul “Mistr světa ve znalosti Světa”🤭

Vyšší volební účast, například nad 65 %, obvykle posiluje demokratické strany a omezuje vliv protidemokratických a proruských sil, protože se do rozhodování zapojí širší spektrum obyvatelstva, včetně umírněných voličů. Nízká účast naopak nahrává extremistickým 1/7

Někdy může tady ve Státech i oranžová navodit hezkou atmosféru. Tato je předvídatelná a svým způsobem kouzelná. Vím, že nikomu neublíží, neblábolí, za pár chvil zase zmizí a pohled na ni mě nenutí si odplivnout.

Druid Arch v Canyonlands, Utah, stojí na odlehlém místě, je obtížně dostupný, a proto jej turisté často přehlížejí. Cesta k němu vyžaduje poměrně náročný sedmnáctikilometrový trek s převýšením přes šest set metrů. Jde sice o celodenní výlet, ale za trochu námahy tento skvost rozhodně stojí.

Claret Cup Cactus, známý také jako ježčí kaktus. Jeho výrazné červené květy jsou uzpůsobeny pro opylování kolibříky. Typický pro jihozápad USA. Na jaře rozkvétají na mnoha místech a jsou viditelné už z dálky. Nezřídka se vydávám na procházku bez cíle, od kaktusu ke kaktusu😉

Dívajíc se do dáli, vzpomněla jsem si na Májový déšť. «Padej, padej v travičku, májový ty deštíčku; větřík ani nezadýchá, padej, padej zvolna, zticha, dej nám teplou vlažičku – padej, padej, deštíčku!» Kdo ví, jak by se tvářil Josef Václav Sládek, nespatřiv zde travičky nižádné😉

Cítím se už úplně v pořádku, doma jsem načerpala spoustu sil a můžu se vrhnout do nové sezóny průzkumu této podivuhodné krajiny. Počasí už dovoluje přespat venku, takže to budou i výlety na místa, kam běžný turista nezabloudí. Vy, kteří mě sledujete, u toho můžete být se mnou😊

Sotva jsem si trochu zvykla na naši krásně zelenou jarní krajinu u nás doma, znovu projíždíme kolem “The Salt” v Utahu. Přemýšlím, jestli bych někde našla ještě větší kontrast😅

Po příletu na jedno z amerických mezinárodních letišť, jsem přistoupila k imigračnímu úředníkovi. Nejprve jsem ale byla nucena vystát řadu, která je u nás k vidění v Tescu před státním svátkem. Byla jsem připravena na všechno. Mám platné vízum, doprovodné dokumenty … 1/9

Po příletu a setkání s imigračním úředníkem, se mohl můj pobyt v USA odvíjet podle následujících filmových scénářů: Terminál, Zelená karta nebo Coming to America. Který to nakonec byl, se dozvíte v příštím vláknu. Zůstaňte na příjmu. Zjišťujeme podrobnosti. ☺️